Za štěstím

Do počátku roku 1917 natočil Mauritz Stiller přes 33 filmů, v kompletní podobě se však zachoval pouze jeden. Z fotografií a fragmentů z těch zbývajících Gösta Werner, autor publikace Mauritz Stiller a jeho filmy 1912–1916, usuzuje, že režisérovy prvotní komedie „zřejmě byly jen neobratně humorné až groteskní, prosté oné lehkosti a elegance, tolik příznačných pro jeho pozdější vyzrálý rukopis“. Nejranější Stillerova veselohra, jež se dochovala, Kärlek och journalistik (Láska a žurnalistika, 1916), zůstává svěží díky Karin Molanderové, která i do budoucna měla zůstat jeho spolehlivou interpretkou okouzlující koketérie. Stiller se zde uchyluje k fyzickému humoru, nicméně již také rozehrává jiskřivé sexuální sparing partnerství ve flirtu a vizuální narážky navozující provokativní dvojsmyslnost. Filmem Za štěstím vyvrcholila Stillerova tvorba v komediálním žánru. Svým vlivem tato sexuální veselohra přesáhla švédské hranice, ovlivnila jak Ernsta Lubitsche v jeho americké sérii komedií mravů, tak Charlieho Chaplina při natáčení Pařížské metresy (A Woman of Paris, 1923). Odkazovali se k ní i Jean Renoir či Ingmar Bergman. Romantické propletence milostných situací ve snímku vytváří šest žánrově příznačných postav – nudný, do své práce zahleděný manžel, jeho frivolní žena, flirtující dívka, atraktivní bohém, bohatý šlechtic a roztržitý profesor. Scénář virtuózně mísí prvky cine-komedie (výmluvná gesta, stupňované gagy) i společenské komedie (prudké změny emocionálních nálad a vztahových loajalit) a elegantně přivádí vyznění k lehkovážné amoralitě. Věroslav Hába Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017