Vábení sirén

Příběh mořské víly, která se kvůli lásce k muži rozhodne stát pozemskou ženou a doplatí na to, se variuje už od roku 1837, kdy ho zpopularizoval Hans Christian Andersen v jedné ze svých smutných pohádek. V této nové verzi, která se stala celovečerním debutem osmatřicetileté absolventky režie na Slezské univerzitě a kulturních studií na vratislavské univerzitě Agnieszky Smoczyńské, se mladá blonďatá mořská víla zamiluje do basisty z pochybného nočního klubu. Ve stejném varšavském podniku udělá spolu se svou tmavovlasou sestrou kariéru jako zpěvačka a striptérka. Druhá mořská panna by ovšem raději odplula do Ameriky a po lásce netouží - k srdcím mužů se nejraději dobývá pomocí svých zubů. Vítejte v Polsku 80. let, kde zní disko i punk a kde se Andersen překrývá s krvavým upírským melodramatem a neonovou burleskou. Sirény z kabaretu se ve svých nezvyklých kulisách dotýkají také klasických témat příběhů o dospívání - první lásky, první ztráty a zrady, osamění, odlišnosti a ceny za snahu přizpůsobit se okolí. Originální výstřední hravost a hypnotická atmosféra postmodernímu snímku přinesla pozornost hned na několika filmových festivalech. Včetně těch v americkém Nashville nebo bulharské Sofii, kde představitelka té drsnější z mořských sester, Michalina Olszańská, soutěžila i v českém filmu Já, Olga Hepnarová. Nejvýznamnější je pro Sirény z kabaretu ocenění za jedinečnou vizi a design od poroty (čítající mj. thajského mistra surrealismu Apichatponga Weerasethakula) na slavném festivalu nezávislých filmů Sundance, kde měl letos v lednu film mezinárodní premiéru. Z posledního udílení cen Polské filmové akademie Orly si Smoczyńská odnesla sošku za objev roku. Její dílo nicméně vyžaduje divákovo naladění na místní barevnou snovou bizarnost a absurditu míchající krásu s ošklivostí, kterou doprovází řada písní v různých stylech 80. let. Iva Přivřelová Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016