Svatojánský věneček

Svatojánský věneček mě nasral už v létě, když jsem se chtěl vydat na výlet do Uherčic a zámek byl celý léto zavřenej kvůli natáčení. S povděkem ale kvituju výběr téhle málo známé památky. Jestli měla tristní podoba uherčického zámku korespondovat s podobou krále, smysl to dává, ale uvědomil jsem si, že v posledních letech v pohádkách král jen výjimečně bývá autoritou. Většinou ale za A) vypadá jako dement nebo se za B) chová jako dement, v případě Bolka Polívky platí A i B. Zajímavým překvapením tu je Pavel Liška, který sice hraje jako vždycky, přesto v rámci celku působí démonicky. Excelentní Jaroslav Plesl v nevšední dvojroli. Sympaticky funkční dvojice Mádl-Jansová. Má to ovšem docela složitej děj, dost historicko-politických odkazů a lingvistických vtípků zabíhajících do ruštiny a italštiny, takže pro děti je to podle mě prakticky nepoužitelný. Ale mně se to líbilo. Dávám sedm z deseti, osmou přihazuju za Uherčice. A doufám, že příští léto se tam nic nebude točit.

Pohádka, na jejíž výpravě se nešetřilo, se spoustou odkazů a slovních hrátek spíše pro starší než pro děti. Ústřední dvojici to pasuje, exceluje Ivan Trojan, trojice nápadníků děsivá, nevím, koho bych si vybrala, vévodí jim Pavel Liška jako čtvrtý, jehož "diblík" je spíš k smíchu než, aby budil strach, ale takoví jsou nejhorší. Příběh trochu slabší, Jiří Strach sice dokáže odvést slušnou práci, ale Anděl Páně je jen jeden.

Jiří Strach je pomalu jistotou kvality naší domácí tvorby. Jeho díla jsou spíše televizní a patří k současné špičce. Pohádka Svatojánský věneček vlastně ani není úplně pohádkou. Toto televizní dílo sice pár pohádkových prvků má, ale jde spíše o kostýmní komedii. Od určité doby mám vůči Jiřímu Málovi averzi, ale ta postupně polevuje. Tedy v tuto chvíli. Jinak v dalších rolích excelují Ivan Trojan, Jan Vondráček, Martim Myšička, Boleslav Polívka či Jaroslav Plesl. Eliška Jansová, začínající herečka, vytvořila roli emancipované a přehnaně vzděláné princezny Verunky. Vtipná hláška z filmu, že aritmetika je druh parfému přibližně pomalu odpovídá současné úrovni vzdělání. Pohádka pobaví. Jen si nejsem jistý, jestli bude bavit malé děti.

Rozpadající se království a pan král v něm. Komoří mu radí provdat dceru někomu bohatému, neboť to zachrání nemovitost. No ano, motiv z vynikající pohádky ´S čerty nejsou žerty´. Pan král má ve své podstatě i stejnou povahu jako císař Rudolf II. ve velkofilmu ´Císařův pekař a pekařův císař´. Vynálezy a bádání, to je jejich. Když se sjedou nápadníci, svými charaktery velmi připomínají ty ve filmové pohádce ´Byl jednou jeden král´. To platí i pro scény, kdy se na stůl podává jídlo. A Ondra coby kuchtík? A plnění úkolů? No, dalo by se pokračovat dál a dál. Zkrátka tu máme opět pohádku, která přebírá velice známé scénky a situace ze starších dobrých pohádkových filmů. Scenáristická krize v oblasti pohádek je prostě nekonečná. Vyjímka však potvrzuje pravidlo. Třeba dějové použití postavy panovnice smrti Morany byla vcelku dobrá volba. Pro děti i názorná ukázka toho, jak se dříve plavilo dříví. Občas je tu i napětí, ale na až mrazivé, což je také k plusu. Pohádka je příjemná, uvolněná a co hlavně, pro děti jednoduchá. A to je hlavní. Jenom není celkově originální.