O bílém hadovi

Bílý had - byť ve zlaté míse - je dost nechutná záležitost, takže se nedivím Endresovi, že se při jeho konzumaci málem poblil. Pak následuje několik milých, až dojemných scén s mluvícími zvířaty a taky náramně vtipný moment, kdy Endres tlačí na břicho kachně, aby vysrala rubínový prsten. Taky je to chvilkama horor i detektivka a nekazí to ani dost protivná královna a hnusná princezna. Celé to tím pádem stojí na sympatickém Endresovi a na exteriérech rakouského zámku Rosenburg. S hodnocením jsem váhal, nakonec ale dávám téměř plnej počet, protože je vidět, že na mnohých koprodukcích s námi se Němci naučili točit pohádky a taky je fajn, že občas z německé televizní produkce přijde něco koukatelného.