Noc bezMoci

Naskýtá se otázka, zda film srovnávat s legendárním Uchem Karla Kachyni, když se jedná o jeho remake. Pro diváky, kteří Ucho znají je to vcelku zbytečný počin, pro novou skupinu cinefilů může býti filmem přínosným. Tak jako tak, původní dílo bylo lepší ve všech ohledech. Děj se z československých totalitních sedmdesátých let přesunul do Makedonie let devadesátých a vypráví příběh téměř identicky, krok za krokem stejně jako v Uchu. Vysoká politika a intriky v ní jsou svinstvo všude. Noc bezMoci je nasnímána na barevný filmový materiál, kde se objevují černobílé flashbacky hlavního hrdiny, které evokují původní snímek. Bohužel musím chtě nechtě srovnávat a musím konstatovat, že dvojice Ristanovski a Nedeska nemají šanci se vyrovnat Brzobohatému a Bohdalce (zřejmě je to tím, že oni tenkrát žili i ve skutečnosti spolu a proto jsou jejich dialogy a chování tak uvěřitelné). To samé platí o atmosféře sklíčenosti, o návštěvě fízlů u nich v noci v domě, nebo hádky a rozhovory mezi hlavní dvojicí. Není to tak přirozené a nejde z toho takový strach. A chybí v tom temnota. A znepokojivost. To všechno dotvářela až hororová hudba Svatopluka Havelky. A ta tu není. Je tu hudební složka jiná, víceméně schovaná. Jediné, v čem se příběh liší je závěr, který je docela povedený. Kdo však neviděl ani jeden z filmů, rozhodně doporučují původní verzi, Ucho z roku 1970.