Masaryk

Drama Masaryk zapadá do proudu filmů, které v poslední době subjektivně formulují jakousi „alternativní historii“ českého národa ve 20. století, převážně v období druhé světové války. Patří mezi ně umělecky tak různorodé projekty, jako jsou Renčova Lída Baarová (2016), Ellisovo britské koprodukční drama Anthropoid (2016) nebo televizní série Roberta Sedláčka České století (2013–14) a Bohéma (2017). Pro všechny je příznačné, že se v nich historicky podložené reálie mísí s fiktivními událostmi, které ve skutečnosti proběhly jinak, nebo se vůbec nestaly. Výpravné drama režiséra Julia Ševčíka přibližuje „neznámý“ výsek ze života českého diplomata Jana Masaryka. Deprimovaný, vnitřně rozpolcený syn prvního československého prezidenta po podepsání mnichovské dohody odjede do USA a skončí v sanatoriu, jež vede německý psychiatr dr. Stein. Nový životní impulz mu dodá až seznámení s americkou novinářkou a spisovatelkou Marcií Davenportovou. Tvůrci nelineárního příběhu útržkovitě přeskakujícího mezi roky 1938 a 1939 se historickou postavu rozhodli zatraktivnit. Masaryka líčí jako muže, jenž se snaží vystoupit ze stínu svého otce a zároveň se vymezit vůči „náhradnímu otci“ Edvardu Benešovi. Na pozadí „dnů zrady“, kterým Jan nemohl zabránit, zároveň diplomata zobrazují jako bohéma, jenž holdoval alkoholu, šňupal kokain a náruživě souložil s lepými blondýnami. Efektní je i vizuální stránka filmu natočená v hollywoodském duchu. Je sice reklamně manýristická, svou řemeslnou zručností ovšem vysoce přesahuje standardy české kinematografie. Z faktografického hlediska diskutabilní uchopení snímku Masaryk zastínily kontroverze spojené s jeho premiérou. Česká filmová a televizní akademie mu nadělila tucet Českých lvů, ačkoli do zdejší oficiální distribuce vstoupil až pět dní po jejich předávání. Producenti totiž využili mezery ve statutu výročních cen ČFTA a snímek „exkluzivně“ nasadili na sedm dní do pražského kina Lucerna již v prosinci 2016. Tomáš Seidl Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017