Než jsem tě poznala

Tenhle film asi patří do kategorie romantické drama. Přes ta všechna vysoce pozitivní hodnocení musím za sebe poznamenat, že všechny filmy (a tudíž i tento) kde je v hlavní nebo důležité roli choroba nebo tělesné postižení mi jdou dost proti srsti a pokud možno se jim vyhýbám. Uvědomuji si, že moje hodnocení tak není objektivní ale víc hvězd se prostě nepřinutím dát. Tento druh útoku na divákovu psychiku a city mi přijde trochu unfair. Takže se všem milovníkům filmů tohoto druhu omlouvám.

ach. vtipné, romantické, smutné - takový ten mix, kdy se nemusí tlačit na pilu a přesto je to řežba. Nebudeme si nalhávat, že se jedná o nějak extra realistický film - ro prostě romatické komedie většinou nejsou. Hlavní ale je, že to funguje - chemie mezi herci, vtipy a kdo-ví-co-ještě. Po skončení filmu mi prostě zbyl příjemný pocit.

Tak jsem si naběhla na první dobrou a pak jsem se divila, že brečím jak želva, i když jsem znala premisu filmu. Krásné, vtipné, dojemné, pomalu plynoucí, Matka draků celou dobu oblečená a postava, kterou hraje Sam Claflin jasně dokazuje, že člověk může být majitel hradu, ale zdraví si nekoupí. Neville Longbottom vyrostl do fešáka, ale běhat do Norska, ať si jde sám.

Tohle není zbytečný film. Protože otázka práva na život se omílá pořád a právo na důstojnou smrt se stále bere jako něco nepatřičného. Tady to máte tak dokonale podáno... ti zdraví si můžou myslet co chtějí. Jak je život přece krásný... Ale žít v těle, které od krku dolů "není", to si umí představit jen ten, kdo uvnitř toho těla opravdu je. Všichni zahráli skvěle a i Emilia se svým pohyblivým obočím nakonec přesvědčivě rozplakala i mne. A až se bude hlasovat za nejkrásnější polibek všech dob, tak ten poslední, ten je prostě nádherný...