Muž jménem Ove

Za posledních deset let se na severu Evropy točí asi opravdu nejlepší filmy. Hodně je zmiňována předloha filmu, při příští návštěvě knihovny nebude opomenuta. Postava Oveho je mi sympatická od začátku a to i s těmi zápornými vlastnostmi a jeho vnitřním vztekem. V něčem sdílíme podobný osud a podobnou povahu. Jeho nasranost pochází z jeho životních zkušeností a proto se s ní divák lehce ztotožní. Tentokrát mi v příběhu nevadí ani dvě vyprávěcí roviny, ale ta současně je mi sympatičtější. Na můj vkus je toho dojímání příliš, ale dá se snést. Není to ta sentimentalita, kterou se snaží tvůrci filmů divákovi zalíbit. Hlavní postava Ove je senzačně zahrána. Jeho pokusy o předčasný odchod ze života provází celý film, skončí vždy jen náhodnou shodou okolností.

Potkáte chlapíka, který sice neumí nic jiného než být protivný, ale vy cítíte, že v jeho velkém srdci se skrývá neprobuzená laskavost. A tak se s Ovem vydáte na roztomilou cestu za hledáním jeho místa na tomto světě a ani nevíte, jak ty dvě hodinky utekly. A co se týče filmařské práce? Knížku jsem nečetl, tak pominu režii, ale soundtrack pro mě místy až podbízivý, kamera i střih super a Rolf Lassgård naprosto autentický.

Film ještě o chlup horší než kniha. Viditelná snaha některé slabá/slepá místa knihy vyřešit, ale většinou k horšímu. Nezvládnuté scény, totální nevyužití filmových prostředků, zmrvený střih (chápu, že švéďákum zrovna moc nenasněžilo, ale jde to nějak řešit - viz. třeba Tři oříšky pro Popelku - nebo alespoň pohlídat, ať se ve stejných místech otrocky nestřídají scény sněží/sníh a bez sněhu), dialogy nasázené ze vzduchu. Až upjatě okatá úplatnost čtenářům bestselleru. To, že někdo píše populární blog či sloupek neznamená, že bude umět napsat kloudnou knihu. Potažmo pak ani nemusí vzniknout kvalitní film. Výsledkem (knihy i filmu) je prvoplánová ždímačka na city bez hlubšího významu, explicitní slepenec prostého kalkulu a generických vyprávěčských technik.

který jsem viděla,hluboce na mně zapůsobil svou syrovostí a pravdou,ráda se na něj ještě podívám,patří k mým nejoblíbenějším ,slyšela jsem i namluvenou knihu-taktéž úžasné a obojí takřka identické,což se ne vždy stává