Půlnoc v zahradě dobra a zla

Clint Eastwood režíruje dvojí filmy. Pokud sám sebe obsadí do hlavní role, bývají citovější a koncentrovanější na hereckou akci (např. Madisonské mosty), pokud se spokojí s menší rolí či jen s postem za kamerou, tak se soustředí spíš na téma. Ale jen málokdy (třeba v Nesmiřitelných) v sobě dokáže smířit zkušeného herce s ambiciózním režisérem. Eastwoodův nejnovější film patří jednoznačně mezi "tématické" eastwoodovky, ovšem spíš ve zlém než v dobrém. Vyprávění - podobně jako románový bestseller Johna Berendta, jejž do scénáře převedl zkušený John Lee Hancock - se odpichuje od "živočichopisu místa" - jižanského Savannah, města charakterizovaného (na americké poměry) hlubokou historií. Dějiny se otiskly do vzhledu pokojných ulic i do lenivě neuspěchaného životního stylu obyvatel, poznamenaného výstředností a okatě demonstrujícího rovnoprávnost černých a bílých. Spolu s mladým newyorským novinářem Johnem Kelsem, který právě přijel, aby napsal reportáž o každoroční prestižní štědrovečerní party, se můžeme dobře bavit na účet místních podivínů, kteří by se klidně mohli kamarádit s Dámou s polenem z Městečka Twin Peaks. V societě, působící "jako by v Jihu proti Severu byli všichni zfetovaní", vás jistě zaujme stařík, venčící psího ducha, černošská voodoo vědma Minerva, která zná všechny veverky na hřbitově a komunikuje s mrtvými, fascinující černý transvestita Lady Chablis či advokát Sonny, jehož výkonnost je závislá na skore jeho oblíbeného fotbalového týmu. A i když se to nejdřív nezdá, patrně nejpodivnější ze všech obyvatel Savannah je šíleně elegantní a bohatý obchodník se starožitnostmi Jim Williams, který nepořádá jen zmíněnou pohádkovou party pro místní honoraci v legendárním jižanském sídle Mercer House, ale i mnohem uvolněnější večírek pro přátele v jiném domě. Tato dvojakost je pro Williamse příznačná a hraje důležitou roli i v následujících událostech. V noci po druhém z večírků totiž obchodník zastřelí svého mladého milence Billyho. Soud má prokázat, zda šlo o vraždu nepohodlného problémového outsidera či o zabití v sebeobraně. John Kelso, který už stačil podlehnout Williamsovu kouzlu, zahodí poznámky k vánočnímu článku a pustí se do sběru materiálu na knihu. Jeho práce má však blíž k pátrání soukromého očka než k reportérské rutině. Williamsova verze událostí je totiž dvojaká a nijak ji neobjasňují ani výpovědi svědků pod přísahou. S tím, co se děje v soudní síni, má pravda stále méně společného. Co je dobro a co zlo? Zaslouží si smrt ludrák, který pohrdá starožitným nábytkem? Kelso je stále bezradnější - a diváci znuděnější... Clint Eastwood chtěl totiž natočit film o světě, kde není nic černé, bílé ani jisté. Sám si však v rámci té všeobecné nejistoty nebyl schopen vybrat ani žánr vyprávění, takže váhá mezi výstřední komedií, napínavým soudním dramatem a voodoo hororem o neproniknutelné vyšší spravedlnosti. Kelsa, se kterým byste to měli táhnout celý film, navíc velmi odtažitě sehrál John Cusack, který svou neschopnost zahrát cokoli už mnohokrát přesvědčivě demonstroval (naposled v Con Air). Ve chvíli, kdy se nemůžete ztotožnit s hrdinou, vyhlížejícím jako čerstvě vyoraná gumová kachnička, vám začne patrně být ledaccos lhostejné - včetně věcí, které jsou na Půlnoci v zahradě dobra a zla vlastně docela fajn. Mezi ty patří samusebe hrající Lady Chablis, roztomilá hřbitovní veverka i bezchybný Kevin Spacey v roli chladnokrevně unikavého Williamse. (I když od Spaceyho lžisvědka Verbala z Obvyklých podezřelých už všichni počítají s tím, že retrospektiva jeho postavy je falešná). Patrně vám v průběhu marného čekání na rozuzlení bude jedno, že se tato story skutečně stala a že nápad vyprávět ji jako "vertigovský" příběh postav a míst, žijících ve stínu mrtvých, není vůbec laciný. Pro ty, kteří mají Eastwooda rádi, zůstanou na filmu nejzajímavější autorovy obsese, počínaje volánkovými šaty, jež si Kelsova láska Mandy vypůjčila od hrdinky Madisonských mostů, a konče třeba "muzikantskou" dramaturgií, díky níž nový směr hrdinovu pátrání udává i písnička, zaslechnutá z pootevřeného okna baru. Je to trochu málo? No - takhle pravda není zase tak docela nepoznatelná. Autor/Zdroj: Prokopová Alena/Cinema