Tohle je náš svět

Kde je ta správná míra? Umět přeříkat Listinu práv v osmi letech, ale když v pubertě dostane člověk pusu, tak se chce hned ženit? Ulovit si jídlo a neznat colu? Pravda je někde uprostřed...Na tohle se zajímavě kouká, ale v reálu je to prostě utopie. Být svobodomyslným je hezká věc, ale benzín a nemocnice se taky hodí, když jsou potřeba, takže trochu pokrytectví. Zajímavé komentáře m6k a petrusmev.

Po sociální stránce se jedná o hodně dráždivý film, neboť je morálně nepřípustné, aby šest dětí žilo s otcem mimo civilizaci někde v lesích. Nakonec, v příběhu je to také dáno najevo, ale byť otec vyznívá tímto stylem života jako podivín, děti nijak zaostalé nejsou. Učí je nejen přežít v nástrahách džungle, ale dává jim také takové vzdělání, že jeho učitelskému umu nesahají školy ani po podrážky. Ano, je to příběh poněkud progresivního, avšak hlavně svobodomyslného, otce, který se sám sobě zavázal vychovat své děti v divočině, kde se ráno coby lovci honí za potravou, odpoledne šplhají v dešti po strmých útesech a večer čtou filozofické romány a analyzují Marxe. Ospravedlňuje ty, kteří se zaměřili na jedinečnost jeho rozhodnutí a šokujícím způsobem připomíná, že i laskaví rodiče mohou být ke svým dětem krutí a násilničtí. Každého jistě napadne, kde je matka dětí. Po smrti, což taktéž, v jistém smyslu, vede k určité dramatizaci děje. Takže o co tady jde především? Jedná se o nejlepšího tátu na světě a nebo ne? Sociální úřad samozřejmě bude mít jasno okamžitě. A ostatní? Viggo Mortensen v hlavní roli dělá co může, aby v daném přesvědčení udržel rovnováhu mezi dvěma protikladnými silami, aby se nenadržovalo žádné straně. A dá se říct, že se mu to daří. Jeho postava je svým způsobem antikonformní hipík učící své děti doma a hovořící s nimi přímočaře, což by žádný jiný rodič neudělal. Každopádně u svých dětí respektuje nejen inteligenci, ale hlavně vnímání a posouzení stavu věci. Je velmi kompromisní a má respekt k jiným názorům a ideologiím, ale pro svůj prospěch s nimi zároveň manipuluje. Hlavně svobodně rozhoduje sám za sebe a to je pro něj to nejdůležitější. Snaha prarodičů dětí získat do osobní péče je už léta provařená dějová šablona. Připomenout si můžeme třeba snímek ´Do útoku´ (1987), kde tomu s patřičným rázem čelil řidič kamionu starající se o svého synka, taktéž po smrti jeho matky. Originální název snímku ´Captain Fantastic´, dle režiséra a scenáristy v jedné osobě Matta Rosse, odkazuje na slavné stejnojmenné album Eltona Johna a proč, musejí znát především jeho fanoušci. Každopádně prý stačí porovnat písně s událostmi v příběhu tohoto snímku, který zajímavě povznáší myšlenku o civilizovanosti lidského pokolení. Ochrání člověka lidské zákony nebo zákony přírody? Jaký život je přínosnější? A to nejen pro člověka, ale právě i k té přírodě. Přes hlavní dějovou linku je tu motivů více než dost. jen se snažit je vysledovat a zamyslet se nad nimi. Z tohoto hlediska lze doporučit také snímek vzniklý rok po tomto ´Beze stop´ (2018) v podstatě na obdobné téma.

Tak jako není dokonalý utopický život, není dokonalý ani tento film. Na jednu stranu je sympatické, jak se vysloveně snaží nepoučovat a nevysvětlovat, na druhé straně je v něm hodně nedotažeností, takže i při malém zauvažovaní se dají objevit nesmysly, které by v reálu nemohly nastat. Ale filmu jde víc o poskytnutí příležitosti k divákovu zamyšlení nad současným systémem, než o vytvoření předobrazu jiného systému. Kladem jsou vynikající režie, která daleko přesahuje scénaristickou složku, a herecké výkony, zvláště Viggo Mortensena, ale v podstatě všech zúčastněných herců a dětí. Úžasná je scéna z konce filmu, kdy otec s dětmi sedí ráno u stolu, děti, čtouce knížky, čekají na školní autobus, k tomu pomalu přestává hrát hudba, film se uvolňuje a divák má možnost vychutnat si spolu s nimi přítomný okamžik.

Rodinná adventura s leitmotivem KAM S NÍ... hm, tak to jo. Škoda jen, že mi moje ohraničenost nedovoluje porozumět srandě a užít si ji stejně, jako natureman Viggo a jeho polodivoká rukojmí s encyklopedickými znalostmi - a to jsem se domnívala, že všechny zvrácenosti velkým plátnem už prošly. Film o naprosté neúctě k čemukoli, především pak k životu - rodinné sounáležitosti, výchově, tradicím, morálce - chcete-li k civilizaci - v tom správném slova smyslu. To všechno spláchli do stoky spolu s úchylným přáním osoby, kterou omlouvá snížená příčetnost z přemíry rodinného štěstí na samotě u lesa, odkud je hippie-busem do KFC jen co by kamenem dohodil... Ovšem neopomněli se přitom pokusit o výsměch hodnotám, které se při veškeré námaze ještě nepodařilo zadupat do země, jako již obligátní snahou předvést nematrikové katolíky coby zkostnatělé, bigotní karikatury. Když už se zabývat alternativním způsobem života, což takhle dosadit do filmových postav jinší zálesáky, no ale to už jsem v docela v jiném světě, jakož i žánru...