Pulp Fiction - Historky z podsvětí

Kouzlo tohoto filmu spočívá především v drsných dialozích,vtipu,v nečekaných situacích,ve spojení detailních záběrů se skvělou hudbou a v promyšleném výběru představitelů rolí,ze kterých vytěží maximum,ať jde o tváře neznámé nebo „profláklé“. Počáteční epizoda vás možná příliš neosloví,ale od chvíle,kdy začne slovní přestřelka Vincenta a Julese jste už nenávratně vtaženi do víru následujících tří dnů v životech gangsterů,stárnoucího boxera,drogového dealera,dvojky úchyláků a páru amatérů,kterého nenapadne nic lepšího,než „udělat restauraci“.Epizody nejdou chronologicky za sebou,navzájem se prolínají,tak,jako životy hrdinů a nastává tak pestrý kaleidoskop,který vás nutí přemýšlet a ještě se začnete královsky bavit.Nezávazné klábosení,řešení problémů i vypjaté situace jsou stavěny na maličkostech běžného života a proloženy osobitým humorem.Velká pozornost je věnována hudbě,která podtrhuje dění na plátně a vryje se vám do paměti tak,že ačkoli jste ji ve filmu slyšeli prvně,při příštím náhodném poslechu se vám živě vybaví scéna,kde zazněla. Hravé herecké výkony všech zúčastněných potvrzují,že si Tarantino umí vybrat a dát šanci polozapomenutým tvářím či zaškatulkovaným postavám. Tvůrce rozhodně neukazuje podsvětí v růžových barvách,přesto zde ale můžeme najít odkazy na pojmy jako vděčnost,oddanost,odpovědnost i víra.Možná i proto za nejvíce krvavou scénu filmu může nešťastná náhoda.Film porovnává náš zdánlivě bezpečný život se světem zločinu a ptá se,co je větší zlo,jestli to organizované,kde si gauneři dobrovolně vyřizují účty mezi sebou a většinou dostanou co si zaslouží,nebo to mezi námi-v podobě vetešníka,policajta nebo vyšinutých milenců,kteří vám mohou kdykoli vstoupit do života a udělat vám z něho peklo.