Zase jednou zůstal Woody Allen v New Yorku (a zase jednou i na Manhattanu), zas jednou ve světě umění, a zase jednou se vrátil proti proudu času. Tentokrát do poloviny třicátých let minulého století, přímo do hloubky hospodářské krize - New York je pod depresí, mnoho továren je zavřených, práce se nedostává a hlavní hrdinka Cecílie (Mia Farrow) musí živit svého manžela Monka (Danny Aiello), což jí on oplácí sprostotou, krutostí a nevěrami. Ve skutečném světě Cecílie lásku a štěstí postrádá, hledá je tedy ve světě snů: na filmovém plátně. Jediným únikem od reality nešťastného manželství a únavné práce servírky jsou jí návštěvy kina Jewel, a to hlavně, když právě uvádí její nejmilovanější film, komedii Purpurová růže z Káhiry, s hlavním hrdinou cestovatelem Tomem Baxterem (Jeff Daniels), užívajícím si života v nejvyšších manhattanských vysokých kruzích. Ale jednou večer, když Cecílie opět sleduje tenhle film, který už zná nazpaměť, ji něco překvapí, ba stane se cosi, o čem snad snila (a možná se ani snít neodvážila): Hlavní hrdina najednou opustí děj filmu, vystoupí z plátna, popadne ji za ruku a uteče s ní z kina ven. Filmový dobrodruh Tom Baxter už se nudí, má už totiž plné zuby toho, že večer co večer musí na plátně dělat stále totéž, a chce ochutnat život ve skutečném světě, a tak prchne z kina do města spolu s Cecílií, které navíc, jak je z filmu zvyklý, vyzná i lásku.
Mezitím ovšem v kině Jewel publikum překvapeně sleduje, jak je děj filmu paralyzován, protože ostatní postavy bez hlavního hrdiny dobrodruha Toma zrovna moc úspěšně pokračovat nemohou. Ale producenti filmu jsou zděšeni a zavolají skutečného herce, hollywoodskou hvězdu Gila Shepherda, a chtějí, aby se pokusil najít postavu, kterou ztvárnil, a přesvědčil ji, aby se vrátila na plátno, pokud nechce, aby jeho kariéra skončila – vždyť kdo by ostatně příště obsadil herce, jehož postavy neplní ty nejzákladnější filmové normy?
Gil dorazí do New Yorku a setká se s Cecílií, a stejně jako jeho filmová postava Tom Baxter se do ní zamiluje. Tím je ovšem Cecílie postavena před těžkou volbu vybrat si mezi láskou dvou fyzicky identických jedinců – neskutečného dobrodruha Toma a herecké hvězdy z masa a kostí Gila, vybrat si mezi realitou a fantazii. Ale fantazii samozřejmě zvolit nemůže, protože to by vedlo jedině k šílenství, rozhodne se pro realitu – pro Gila, i když ví, že to může bolet. A ono to opravdu bolet bude, jak už to tak v životě bývá, realita nám často ublíží, a stane se to i Cecílii; Gil ji opustí a vrací se do Hollywoodu.
Jak to skončilo s Cecílií, to vlastně tak úplně nevíme. Možná se vrátila k práci servírky, možná i k manželovi… Ale že jsme ji ve finále opět viděli v hledišti kina, jak tentokrát sleduje Sandrichovy Pány v cylindrech a Freda Astaira s Ginger Rogersovou při slavném "Cheek to Cheek," tak třeba pro změnu životem protančí…
V Purpurové růži z Káhiry Woody vzdal hold svým raným létům, která v rodné čtvrti strávil v biografu na dvojprogramech, své vášni pro sedmé umění, a přitom opět pronikl do dichotomie mezi realitou a fikcí. Film byl tentokrát přijat kritikou výtečně, časem získal i přízeň diváků a dodnes patří i mezi Allenovy nejoblíbenější vlastní filmy, snad že výsledek zůstává nejvěrnější jeho původnímu konceptu: „Pro mne vždy byla Purpurová růže z Káhiry filmem z nejoblíbenějších, protože šlo o nápad, který se mi povedlo přenést na plátno tak, jak jsem chtěl.“ Ostatně právě za Allenův scénář získal film obě své oscarové nominace. Na Oscara sice Purpurová růže z Káhiry v roce 1985 nakonec nedosáhla, ale jinak si na nedostatek ocenění stěžovat nemůže; získala Zlatý globus, Cézara, ceny BAFTA (nejlepší film a nejlepší původní scénář), BSFC (nejlepší scénář), FIPRESCI, Bodil (nejlepší mimoevropský film), ALFS… a v prestižní anketě Timu byla zařazena i mezi 100 nejlepších filmů všech dob („"All-Time 100 Movies"“).
