Hardcore Henry

Všechno to začalo akčním videoklipem pro kapelu Biting Elbows, který ruský režisér Ilja Najšuller natočil kompletně jakoby očima jedné postavy. Po úspěšné crowdfundingové sbírce a vstupu producenta Timura Bekmambetova do projektu vznikl totožně koncipovaný celovečerní film. Jeho protagonistou - jemuž ale prakticky nepohlédneme do tváře - je supervoják Henry, který v kulisách současné Moskvy likviduje své protivníky. A jejich počet i um v souladu s pravidly počítačových her gradují. Podaří se mu dostat i neporazitelného arcizloducha? Kinetická sci-fi akční jízda Hardcore Henry vystupuje z řady tím, že je kompletně nasnímána z pohledu hlavního hrdiny; takových filmů není mnoho, podobnou strategii zvolila Dáma v jezeře nebo Ruská archa (Russkij kovčeg, 2002) - a Najšullerův film přes všechny své přednosti ukazuje, proč tomu tak je. Ze všeho nejvíce totiž působí jako showreel nové technologie, která je v lecčem přitažlivá, ale k dokonalosti jí ještě leccos chybí. Hráči počítačových her se v tom najdou, ale může je iritovat pasivita a nemožnost ovlivňovat dění na plátně, diváci v kině budou zaskočeni. Akční jízdu totiž provází pocit přílišného odstupu od všeho dění, a nijak nevadí, že to je samo o sobě zcela mimo kategorie pravděpodobnosti. Klíčová je samozřejmě též inspirace jiným médiem, totiž počítačovými hrami. Film nejen že představuje svou vlastní (notně uhozenou) mytologii, ale kopíruje i strukturu akčních stříleček (hrdina putuje od úkolu k úkolu a ten finální visí ve vzduchoprázdnu) a nebojí se děj zaplnit nejedním ryze zábavným překvapením, které si užijeme a pokračujeme v misi. Lze ale vzrušení ze hry přenést do kina? Viktor Palák Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016