Théo a Hugo

Syrový příběh o vztahu gayů, o zodpovědnosti a řešení daných problémů. Francouzští tvůrci se s tím nikdy nemazlili a tak nám hned na začátku předloží hodně razantní čtvrthodinovou scénu gay grupen sexu někde v nočním klubu, který rozhodně není pro slabší povahy a hlavně odpůrce homosexuality. Takto natvrdo prezentované uměleckou kamerou s doprovodem elektronické progresivní hudby snad natočeno ještě nebylo. Kdo tohle vydrží, čeká ho následně vcelku zajímavý příběh dvou mladíků, kteří si to tam spolu rozdali, avšak jeden z nich nepoužil kondom a druhý se léčí na HIV. Děj tak sleduje jejich počínání a rozvíjející se vztah mezi sebou. Z filmu jde nejvíce cítit vliv tolerance od společnosti a tak asi není ani náhodou, že ve scéně, kdy si oba chlapci jdou koupit kebab, jim prodavač bez okolků na sobě prozradí že je ze Sýrie a že neutekl kvůli válce, ale kvůli svobodě. Děj se odehrává v jedno ráno a tak je divákům občas prezentován aktuální čas. Snímek by bez problémů mohl sloužit i jako instruktážní film pro poučení gay komunity, neboť je tu probírána naivní nevinnost v hořké realitě s odezvou mezi nadějí a zoufalstvím. Ulice noční Paříže působí jako kulisa velmi impozantně. Pocit reality snad už více zvýraznit ani nešlo. Celkově to má hloubku a pocit sounáležitosti života jako takového. Snímek se dá rozhodně v této oblasti považovat za mistrovské dílo.