Menandros & Thaïs

Na divadle dnes už moderní adaptace s výrazně stylizovanou scénou a ahistorickými kostýmy nikoho nepřekvapují. V kinematografii se sice běžně setkáváme s přesazením klasických dramat do soudobých kulis, ale v porovnání s radikální a kreativní scénografií dnešní dramatiky se jedná o krajně usedlé a nenápadité adaptace. Sblížení obou médií přináší projekt scénografa alternativního divadla Antonína Šilara a spisovatele, překladatele a vystudovaného filologa Ondřeje Cikána, působícího ve Vídni. Chtěli při tom propojit své umělecké představy v oblastech divadla a literatury, ale také okruhy svých uměleckých spolupracovníků z České republiky a Rakouska. Výchozím materiálem se stal Cikánův v němčině psaný román Menandros und Tha?s, který představuje poučenou reflexi i nadsazenou parafrázi antických románů. Ty sice pojednávaly o osudech postav z klasického věku, ale historická rovina se v nich mísila s paralelami k současnosti a postojům tehdejších čtenářů. V souladu s touto typickou ahistoričností román z jedenadvacátého století pojednává o figurách z antických Athén, ale nechává je vstupovat do dnešních prostředí. Vyprávění o Thaidě unesené do otroctví a jejím manželovi Menandrovi, který se ji snaží nalézt, vykazuje všechny klasické antické motivy jako únos nevěsty, bloudění po celém světě, lásku měnící se v posedlost, ale i kouzla, věštby, tělesnost a krveprolití. Jen k tomu hlavní hrdina může vést dialog s vlastním vypravěčem, případně hutné monology postav zahrnující roztodivné bizarní prvky, které text posouvají až na hranu poučeného nonsensu Monty Pythonů. Všechny tyto znaky ještě zdůrazňuje filmové zpracování. Tvůrci tak fakt, že coby nadšenecká produkce nemohou mít prostředky na historické kulisy, proměnili v tvůrčí východisko. Postavy v pseudohistorických kostýmech umísťují do současných prostředí a interiérů či na prázdné jeviště, kde je nechávají deklamovat v češtině a němčině. Jiří Flígl Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016