Deník strojvůdce

Další černá komedie z Balkánu. Padesát let sdílím obdiv ke kinematografii bývalé Jugoslávie, zejména k její nové vlně ze šedesátých let minulého století. Zejména režiséři Aleksandar Petrovič, Dušan Makavejev nebo "Puriša" Djordjevič se svou válečnou trilogií "Sen", "Jitro", "Poledne", kde se vypořádal s partyzánskou minulostí a sovětským vlivem na poválečné dění v Jugoslávii. V tomto filmu sleduje divák nadšení lidí přímo posedlých prací na železnici, zejména strojvedoucích. Nikdy jsem si neuvědomil, že může být člověk na mašině stresovaný nehodami na trati způsobenými sebevrahy. V jedné dynastii se počty načítají a tak není divu, že Ilja svého svěřence od povolání mašínfíry zrazuje. Nicméně mládí si prosadí své a "strýci" nezbývá nic jiného, než se s danou situací smířit a schovanci fandit.

Že život mašinfírů není vůbec lehký se můžete přesvědčit v tomto černohumorném příběhu, který se celý točí kolem železničního prostředí. Musel jsem si vzpomenout na mého kamaráda Ubinu (R.I.P.), který by z tohoto snímku byl naprosto odvařenej. Vysoce kvalitní srbsko-chorvatská filmařina, která má v sobě i notnou dávku melancholie a s pohřebáckým humorem příjemně funguje. Na mysl mě ihned přišel Emir Kusturica, balkánské filmy jsou fakticky jiné a hlavně okamžitě rozpoznatelné. Zkrátka origoš. Herec Lazar Ristovski (Ilija) jakoby vypadl z oka slovenskému herci Martinu Hubovi a Petar Korač (Simo) zase anglickému aktérovi Kevinovi McKiddovi (hlavně z filmu Acid house, konkrétně povídka Johnny Měkkota, ty oči, knírek, neskutečná podoba!). Deník strojvůdce zaujme každého, kdo si rád vychutnává netradiční a nekonzumní příběhy ze života a hlavně všechny, kdo železnicím upsali duši.