Barvy písku

Ladislav Kaboš je etablovaný slovenský dokumentarista. Natáčí od 80. let 20. století, v 90. letech pracoval i pro české Febio. Jeho předcházející film Všetky moje deti (2013) byl portrétem katolického faráře Mariána Kuffu, který se s nevídaným odhodláním zapojuje do pomoci romským komunitám ze segregovaných obcí, v nezištné snaze zlepšit jejich bídné životní podmínky. Válečné doku-drama Barvy písku je též portrét. Ľuba El Malaheg se v 90. letech přestěhovala ze Slovenska do Libye a založila si rodinu. Přijala islám a začala pracovat jako zdravotní sestra v místní nemocnici. Nechtěně se tak ocitla v centru bojů občanskou válkou zasažené Misuraty. Režisér Kaboš časosběrně (2006-2014) zaznamenával krvavé události ozbrojeného konfliktu. Skrze příběh přímé účastnice zachytil, jak válka navždy změnila životy běžných obyvatel. Ľubina výpověď je apelem ženy, matky na lidskost a obžalobou moderního vedení války, v níž se srážejí mocenské zájmy dvou odlišných kultur - západní a muslimské. Kaboš nás postupně provádí peripetiemi konfliktu, obeznámí nás s dopady na Ľubu a členy její rodiny. Zároveň se dozvídáme detaily o hierarchii muslimské společnosti, o principech rodinných vazeb, o vztahu Libyjců k národní identitě, vlasti i smrti. Po zkušenostech s válečným běsněním se Ľubin pohled na svět radikálně mění. Síla dokumentární výpovědi stojí na faktu, že jsme častokrát v centru dění. Například v nemocnici po dobu obklíčení „města rebelů", kteří se postavili proti Kadáffího diktatuře. Kaboš přitom využívá pestrý dokumentační materiál: archivy, Ľubina amatérská videa, zpravodajské záznamy z přímých bojů. Dokážeme tak bezprostředně vnímat osud komunity, pod kůži se nám dostává válka, její surovost útočí na divákovy smysly. Po sesazení Kadáffího se v zemi začíná rozmáhat nová hrozba - Islámský stát. Martin Paluch Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016