Monstrum

Při svých toulkách Prahou, kde jsem přes 5,5 roku pracoval, jsem od stadionu Sparty zabloudil až k místu, kde desítky filmařů kmitali kolem sousoší Stalina, které za pár dní filmování, vylítlo do povětří. Sochaře Švece jsem nikdy neznal ale o jeho práci, jsem přesto nějaké informace měl. Jeho žena tragicky zemřela, on si také pustil plyn, říkal jsem si, půjde o politický thriller, ale výsledek mě zklamal, tři hlavní představitelé, nemohli slabý děj a scénář nahradit hláškami a sprostými slovy, aby to zaujalo mladou generaci, která ještě nedávno byla na houbách. Opět jeden film, který televizní diváci zasponzorovali, který upadne velmi brzy v zapomnění, film mohl být kratší. Jedinné pozitivum, je herecký koncert herců Jana Novotného a Zuzany Stivínové. Čt dostane každý měsíc své povinné penízky, někde někdo řekl, že film musel být natočen, Chytilová se 20 let snažila sehnat peníze na film o Boženě Němcové, nikdy jej nenatočila...

Tak jako vždy u českého filmu byla myšlenka dobrá, ale zpracování ledabylé. Stalinův monstrózní pomník a osud jeho tvůrce Otakara Švece. No, dle příběhu i nejen jeho. Děj je rozkouskován na epizody z určitého období a jak je dnešní dobou zvykem, není opomenut razantní důraz na absurditu doby, čímž se stává svoji antikomunistickou propagandou dalším filmovým výkvětem. Bohužel. Stačí snímek porovnat s těmi vzniklými v 50. letech. Tehdy byl špatný kapitalismus, nyní komunismus. Dopomůže k tomu i využití dobových záběrů, které snad ani nikdo nezná. Důraz je také kladen na psychologii Otakara Švece a bohužel poněkud nešťastně. Vytváří to z něho poblázněného podivína zralého na psychiatrický dohled. Scénář je značně toporný postrádajíc smysluplnou dějovou linku. Snímek Tento televizní film je spíše ukázkou toho, jak se to dělat nemá.

Film spíš z kategorie potřebných než úplně zdařilých. Vizuální stránka se snaží, ale je vidět, že scénář nepsal mistr pera - příběh vykreslil dobu jen útržkovitě a kostrbaté dialogy zkazily dojem úplně. Body za téma, ale raději bych je viděl zpracované lépe, což po tomto díle asi hned tak brzo nebude (holt Skřivánci na niti nebo Vracenky se nerodí každý rok).

Moc jsem si od tohoto filmu neslibovala a tak možná proto jsem byla docela příjemně překvapená. Dostalo se mi poměrně hodně nových informací a vrátila jsem se do dětství, kdy kult osobností Stalina a Gottwalda ovlivňoval naše životy.Bylo to hodně těžké téma na zpracování a proto počin Viktora Polesného nesoudím nijak přísně.Navíc herecké obsazení předních rolí nebylo vůbec špatné.