Bezva ženská na krku

Eliška: (první noc na hřbitově) Mám se tedy fajn. Všichni jsou tady milí, hlavně sousedi jsou dobráci od kosti.

Eliška: Je tu poměrně chladno. Božíček: To kvůli mrtvolám, aby se nekazily a nesmrděly tady. Byla tu márnice. Starosta: Nebyla. Božíček Vám tu zatopí. Božíček: Ať si tu zatopí sama. Starosta: Za chvíli tu budete mít teplo. Božíček: A budete spát jak zabitá. (Starosta zabouchne před Božíčkem dveře) Eliška: Ty dveře se nedají zamknout? Božíček? Ne. Kdo by kradl mrtvoly?

(Božíček zašpiní čistou kuchyni v zablácených botách?) Eliška: Tak snad se aspoň vyzujete. Teď jsem tu podlahu vytřela. (Božíček si hodí nohy na stůl) Eliška: Vy ... Vy máte jediné štěstí, že já nemluvím sprostě. Božíček: Jako nikdy? Eliška: Nikdy. Božíček: Ty vole to musí bejt život na hovno. To bych se na to pěkně vysral.

Eliška: Tak do prdele, ukážete mi tu ruku nebo ne? Božíček: Myslel jsem, že nemluvíte sprostě? Eliška: S Vámi to jinak nejde. Máte na mě špatnej vliv.