Policejní strážnice

Modré lampy z originálního titulu představují symbol, jímž se ve Velké Británii označovaly policejní stanice. Scénář T. E. B. Clarka, jenž v něm zhodnocuje své vlastní zkušenosti pomocného policisty v době 2. světové války, vychází z neprodukované divadelní hry autorů Teda Willise a Jana Reada. Záměrem byla snaha ukázat práci londýnské policie co nejvěrněji realitě, proto také zvolený pseudodokumentární styl. Studio Ealing mělo značnou podporu ve spolupráci místní policie, mnozí představitelé epizodních rolí nebo komparzisté jsou skuteční příslušníci policejních jednotek - v této souvislosti se lze odvolat na vliv kontinentálního neorealismu, který v evropské kinematografii stále ještě dozníval. Policisté působili i v pozicích technických poradců. Příznačně pro produkci studia Ealing i tento film využívá autentických lokalit Londýna, z nichž nejdůležitější „kulisou" byla policejní stanice na Peddington Greenu a White City Stadium, kde se odehrává závěrečná honička během chrtích dostihů. Třicetitisícový dav diváků netušil, že se natáčí film. Dirk Bogarde v roli mladého zločince se musí prodírat lidskou skrumáží, složenou ze členů podsvětí, z nichž mnozí byli vybaveni břitvami. Jestliže odvaha Alfreda Hitchcocka usmrtit postavu Janet Leighové, hvězdu snímku Psycho (Psycho, 1960), v první třetině filmu byla označována za převratnou, pak je nutné konstatovat, že není originální. Policejní strážnice tento prvek překvapení využívá v případě postavy herce Jacka Warnera. Přijmout takto co do dějového rozsahu omezenou roli vyžaduje odvahu. Warner však díky předcházející zkušenosti z ealingovského filmu Srdce v zajetí (The Captive Heart, 1946) velmi dobře věděl, že i nepatrná role, je-li podložena silnou emocionalitou a výjimečnosti charakteru, se může zapsat do kinematografické paměti hluboko. Jeho role mu otevřela významnou televizní kariéru. Policejní strážnice se stala kasovně nejúspěšnějším filmem roku. Věroslav Hába Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016