Dny slávy

Poté, co se spojenecká vojska v červenci 1943 vylodila na Sicílii a král Viktor Emanuel III. s nimi bez vědomí armády podepsal příměří, které bylo zveřejněno 8. září, ocitla se Itálie na prahu občanské války. Mussolini (již dříve uvězněný a sesazený) za podpory Hitlera vyhlašuje na severu Italskou sociální republiku, které často říká Republika Saló. Je mu patrně jasné, že jeho éra i sama válka se nezadržitelně chýlí ke konci a otevřeně si vyřizuje účty se zrádci, tzn. všemi, kteří mu nedeklarovali podporu. Luchino Visconti se v tu chvíli velmi aktivně zapojil do odboje a jeho vila se podle svědectví jeho přátel stala jednou z centrál levicového odporu proti Ducemu a jeho vojenské diktatuře maskující se za republiku. V dubnu 1944 byl za svou činnost dokonce zatčen obávanou Kochovou bandou, vyčleněnou na pronásledování a likvidování partyzánů a odboje. Snad měl už čekat na popravu v cele smrti, ale poté byl jako zázrakem osvobozen. Komu mohl Visconti vděčit za svůj život, je dodnes tajemství. Italská herečka Maria Denisová se v poválečném procesu, který byl proti ní veden jako proti milence samotného Pietra Kocha, hájila tím, že svým vlivem zachránila před smrtí mnoho zatčených a mimo jiné jmenovala i Viscontiho. Visconti, který se s ní skutečně důvěrně znal, tuto tezi nikdy nepotvrdil a po celý zbytek života se jí vyhýbal. Sám zřejmě spíše věřil v to, že jej zachránil vliv jeho rodiny. Film Dny slávy v posledních měsících 2. světové války zachycuje několik událostí, které se podařilo na kameru zachytit hned několika kameramanům pod vedením Luchina Viscontiho a Marcella Pagliera. Jde o dokument natočený v duchu nastupujícího neorealismu, čili striktně, beze snahy cokoliv skrývat, přitom pochopitelně s revolučním patosem, který potrhuje dodatečně dopsaný komentář. Společně s rozkrýváním masakru ve Fosse Ardeatine a procesem s několika režimními prominenty je v něm zachycena i poprava Pietra Kocha. Za kamerou v tu chvíli stál Luchino Visconti… Aleš Říman Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016