Zákon a nepořádek

Další Passerův nezvyklý příspěvek k americké vlně filmů sedmdesátých let, které syrově reflektovaly tehdejší pověst New Yorku jako města zločinu a špíny a typem hrdinů, samozvaných strážců zákona, odrážely atmosféru právního nihilismu. Film začíná hravě ironickou expozicí: ve čtyřech krátkých sekvencích, inscenovaných ve stylu klasických grotesek, vidíme různé podoby nepravosti a zločinu - od exhibicionisty v parku, který vystraší postarší dámy, až po bleskovou loupež auta na ulici, které parta mladíků v mžiku rozebere na jednotlivé díly. Vzniká domobrana z jinak usedlých manželů a otců: pořídí si služební vůz, uniformy a zbraně a v nové roli jim značně stoupne sebevědomí, jež mají silně pošramoceno frustracemi v osobním i pracovním životě. Dva vůdčí protagonisté představují další variaci passerovských antihrdinů-nešťastníků, jejichž úsilí nezadržitelně spěje k nezdaru, neboť při vší snaze nejsou nikdy připraveni na nastalý vývoj událostí. Sarkastická komedie tak ústí v tragický a melancholický závěr. Zákon a nepořádek vyvolal svým jízlivým humorem a žánrovým křížením dosti protikladné odezvy. Zatímco ve Variety vyšel příkrý odsudek, The New York Times s pochopením komentovaly napětí mezi „fraškou a melodramatem, mezi humornou zábavou a vyčerpávajícím zoufalstvím". A ve srovnání se Scorseseho Špinavými ulicemi (Mean Streets, 1973) psaly o díle, jež se „pokouší o zachycení zoufalství, humoru, sešlosti, zmatku a frustrace života v New Yorku, přičemž takové filmy by nikdy nemohly být natočeny ve studiu". Ivan Passer chápal problém s přijetím filmu jako problém odlišné kulturní mentality: „Hlavní hrdina nakonec docela hloupě umírá jako oběť vlastní omezenosti, které jsme se až dosud smáli. Když jsem film psal, točil a stříhal, byl jsem si naprosto jistý, že je nutné, aby to dopadlo právě takhle. Až do chvíle, kdy jsem film poprvé viděl v kině s americkým obecenstvem… Američané byli šokovaní. Do posledního okamžiku se smáli, přesvědčeni, že se dívají na komedii a prima se baví. A najednou, z ničeho nic - tragédie. To se nedělá. To je proti dobrým mravům." Jiří Voráč Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016