Poznaň 56

Snímek Filipa Bajona je považován za jeden z nejúspěšnějších polských filmů věnovaných období komunismu. Přestože Poznaň 56 vznikala přesně v roce 50. výročí protikomunistické vzpoury v tomto západopolském městě, dokázala odolat potřebě typické pro polské historické kino - odvyprávět průběh událostí v celé jejich šíři a s patřičným patosem. Režisér Filip Bajon přístup k historické látce odvozoval z osobní zkušenosti: „Bylo mi devět, když se to stalo. Přímo v mé čtvrti. V ulicích, na kterých jsme si denně hráli na válku, se najednou objevily opravdové tanky a ze střechy střílel kulomet…" Film je koncipován právě jako vzpomínka na zážitek z dětství, proto režisér zvolil černobílý filmový pás, imitující dobové snímky, a také perspektivu dvou desetiletých chlapců. Chlapci, puzeni zvědavostí, sledují dění sklepními okénky a zpod automobilů. Tato perspektiva umožňuje namísto tragiky a patosu do popředí umístit chaos, zmatek a nahodilost revolučních událostí. Dalším důsledkem je, že film nemá jednu dějovou linku, ale skládá se spíše z rychlého sledu obrazů a scén, jejichž svědky jsou mladí protagonisté. Film tak může „z pozadí" sledovat průběh událostí z 28. června roku 1956, během kterého se dělnická stávka proti zdražování zvrtne do regulérního protikomunistického povstání. Ozbrojené skupiny povstalců zaútočí na věznici, soud a sídlo StB a ke krvavému potlačení vzpoury musí režim použit tanky a tisíce vojáků. Snímek podává zprávu o tomto tragickém dni, aniž by sklouzával k přehnanému patosu nebo se pokoušel vysvětlit příčiny a průběh událostí z politické perspektivy. Film Poznaň 56 je považován za nejúspěšnější dílo zkušeného režiséra Filipa Bajona. V roce 1996 získal šest cen na nejprestižnějším polském festivalu v Gdyni. Oceňována byla také hudba k filmu, jejímž autorem je významný skladatel Michał Lorenc (mj. Je třeba zabít Sekala). Maciej Ruczaj Letní filmová škola Uherské Hradiště 2016