Noci navzdory

Prozatím poslední celovečerní film výrazné osobnosti francouzské kinematografie Philippa Grandrieuxe, jenž film vystudoval v Belgii, si zachovává většinu výrazných rysů jeho osobitého stylu. Letos třiašedesátiletý režisér, který vzešel z tzv. mladého francouzského filmu 90. let, se nejen dokázal vyhnout extrémním polohám a samoúčelnému násilí, které přitom tematicky využívá. Jeho vize se navíc výrazně vymykají většinové produkci. V případě Noci navzdory zamýšlel vytvořit film, jenž by se formálně podobal snu. Jeho realita je tedy neurčitá, neustále nám uniká, charaktery postav stojí na jednotné subjektivitě. Grandrieuxův pohled na herectví se blíží pojetí Roberta Bressona. Nevěří v koncept, kdy herec hraje jakousi roli – naopak očekává, že ho protagonisté nechají zachytit jejich vlastní pravdu, to, čím skutečně jsou. Obdobně konceptuálně přistupuje i k příběhu. Již Grandrieuxovy předchozí celovečerní tituly Temnota, Nový život a Jezero zřetelně ukázaly, že síla jeho děl spočívá v kamerové a zvukové práci a neotřelém postoji k naraci a figuraci. Do Noci navzdory se vstupuje tak, jako vplouváme do vlastních snů. Jejím cílem je zintenzivnit vztahy mezi pocity a city. „Vyrvat světu právě ubíhající minutu a nechat ji na vlastní kůži prožít divákovi,“ jak tvrdí sám režisér. V neposlední řadě nám autor zprostředkovává vlastní hledání v lidské duši, inspirován spisovateli jako Fjodor Dostojevskij a Marcel Proust. Do jaké míry v jeho díle splývají inscenované a dokumentární pasáže, vysvětluje režisér následujícím způsobem: „Člověk by si mohl myslet, že fikce vyžaduje nějaký klam, ale ono je to naopak. Fikce vyžaduje realitu, skutečnou přítomnost před kamerou. V tom tkví síla a krása filmu. Jedinou pravdou ve filmu je to, co se odehrává, když se natáčí; co se stalo předtím a potom, jsou bezvýznamné anekdoty.“ David Čeněk Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017