Žena na útěku

Tento film Noir je překvapivě vysoce ceněný, i když se jedná především o silně konverzační etudu. Přesně tak, jeden dialog následuje za druhým a všichni konverzují v téměř kulometných salvách - docela radost sledovat takový film s titulky. Každopádně dialogy jsou napsané dobře. Mají svůj patřičný říz a pro odlehčení jsou občas i vtipné. Atmosféry zdrženlivého napětí je dosaženo hlavně tím. Aby to však nebylo příliš monotónní, občas se ještě objeví exteriérová scéna, která zachycuje i něco, co má dnes nesmírnou historickou hodnotu. Ve výsledku je z dnešního pohledu vykreslení San Francisca 50. let hlavní devizou filmu, i když ho dohromady moc není. Absolutním vrcholem všeho je finále odehrávající se na horské dráze, které se po všech těch konverzacích stává akčním překvapením. Jakoby právě z tohoto pocházela pointa známého výroku: „Připadám si jako na horské dráze“. Každopádně se jedná o film, který se bude líbit snad jen fanouškům noirových filmů, protože díky zmíněným rychlým konverzacím je na dnešní dobu poněkud těžkopádný.

Ann Sheridanová už sice měla svá nejlepší léta za sebou, ale v tomto noiru z roku 1950 hrála nadmíru velmi dobře. Oslnivý výkon rozzáří plátno při každém jejím výstupu, znásobený plejádou vtipných dialogů. Rychle plynoucí film se stále se rozvíjejícím dějem vrcholí fantastickou sekvencí na horské dráze, což inspirovalo Alfreda Hitchcocka, který následující rok tuto ideu použil ve svém noiru Strangers On A Train. Film je ve svém žánru zářivý klenot.