Hlava... znovu hlava... Celou cestu na Elsinor se bavili házením mincí a celou cestu jim padaly jen hlavy. „Třistačtyřiašedesátkrát hlava, to je asi rekord," řekl jeden z nich.
Nevíme, kdo z nich je kdo. Oni sami to totiž nevědí. V několika scénách filmu se každý z nich představí jedním jménem, aby se vzápětí opravil a nazval se jménem svého druha...
Rosencrantz and Guildenstern Are Dead (Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi) je prvním celovečerním filmem známého anglického dramatika, scenáristy, divadelního a televizního režiséra Toma Stopparda. Jedná se o svébytnou adaptaci Shakespearova Hamleta. Svébytnou proto, že Stoppard zde sleduje všechny události proslulé tragédie z hlediska dvou, u Shakespeara vedlejších postav - dvou elsinorských dvořanů, dvou bývalých Hamletových přátel: Rosencrantze a Guildensterna. Na rozdíl od Shakespeara, kde oba přátelé jsou na Elsinor pozváni Klaudiem, aby byli jen další zbraní proti Hamletovi, u Stopparda jsou to dva zcela neutrální muži, kteří se tak trochu proti své vůli ocitnou jako náhodní svědci v mašinérii elsinorských intrik, v až příliš nebezpečném soukolí vysokých politických a mocenských zájmů. Rosencrantz a Guildenstern neustále bloudí Elsinorem, prázdnými sály, temnými chodbami, opuštěnými schodišti. Narazí při tom nejenom na skupinu kočovných herců, jejichž principál evidentně ví o pozadí elsinorských intrik podstatně víc než oba dvořané, ale i na prázdný, na kohosi čekající katafalk i na tajnou chodbu, propojující jedno patro zámku s jiným. Hamleta, Gertrudu a Klaudia potkávají jen občas. Hlavní shakespearovské postavy se vždy v jakémsi spěchu jen mihnou v některé ze scén, prohodí několik vět a zase rychle odejdou.
Vane cosi zlověstného z těchto opuštěných komnat a síní. Neblahé tušení obou dvořanů je ještě znásobeno v průběhu tak zvané „dumb show" - pantomimy kočovných herců, jež se ve středověku provozovala vždy před hlavním představením, pantomimy, která - stejně jako sám film končí smrtí Rosencrantze a Guildensterna.
Tom Stoppard záměrně nechává prolínat svým snímkem motiv smrti a prostřednictvím jeho gradace a pomocí sugestivní atmosféry opuštěných elsinorských komnat naznačuje absolutní bezmocnost obou přátel, kteří až do poslední chvíle nechápou, o co jde, o co se hraje a zejména netuší, že i jejich životy mohou být hozeny na hráčský stůl.
Na rozdíl od Shakespeara Stoppard nevídí tragédii onoho nesmrtelného příběhu ani tolik v údělu Hamleta, jako spíše ve strašlivém osudu dvou dvořanů, kterými bylo manipulováno a kteří se stali oběťmi mocenských intrik. Tom Stoppard se zde projevil jako virtuózní režisér a skvělý scenárista. Vedle vynikajících dialogů a výborně vystavěných scén je předností tohoto díla i postupný vývoj od groteskní k tragigroteskní a posléze až k tragické poloze. Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi je rozhodně jeden z nejlepších snímků roku 1990 a myslím, že porota benátského mezinárodního festivalu mu loni plným právem udělila Zlatého lva sv. Marka.
hou Cinema 1991/6/41
Autor/Zdroj: hou/Cinema
