Muzzikanti

Kdo si představuje, že podobně tráví večery muzikanti rockové(?) nebo spíše popíkové kapely, je hloupý naiva. To Dušan Rapoš zamrzl před třiceti letech se svou Fontánou pre Zuzanu. Příběh pak vyznívá jako nechtěná komedie s hudebním motivem, která může směle konkurovat nějakému dílu ze srandiček Novy nebo Primy. A to se nechci snižovat k přirovnání ke Zdendovi Troškovi. Těch různých vedlejších motivů a zápletek je tolik, že by vystačily na deset bakalářských povídek stejné úrovně. Navíc mi vadí slovenský člen kapely, který tak drmolí, že mu není rozumět slovo. A to mám doma velkou knihovnu plnou slovenských knížek, které vycházely v sedmdesátých a osmdesátých letech v době normalizace, když v Čechách byla cenzura větší. Kříž s trvalou, Dejdar jí nepotřebuje, je trapný. Oba vystupují jako trapný a trapnější. Škoda, když už byly prachy na hudební film, mohlo to být opravdovější a syrovější. Slabý popík ve stylu Michala Davida.

Tak protože mám na hudební filmy averzi, nechtěl jsem to vidět. Ale když jsem zjistil, že tam hraje „Píšťalka“, tak jsem neodolal. V tomto ohledu jsem byl zklamán, měla tam jen pár záběrů. Zpočátku jsem se na snímek díval tak, že si jej jen odposlouchám a pak narychlo sjedu. Jenže. Překvapil Jarek Nohavica. A už asi třetí či kolikátá písnička se mi líbila, a tak jsem stále ještě poctivě koukal. A věřte nebo ne, vydržel jsem to až do konce. A to jsem netušil, že zde budou i mí oblíbení Kollárovci se sokolem, tou písní, kterou jsem asi před půl rokem jel celé dny. No, k věci, ať to nezdržuji. Herectví zde bylo pomálu, ale ono šlo více o hudbu, že. Za tu bych desítku dal, hlavně Kollárovcům a Jarkovi. Dalších deset za kameru, tedy za těch pár švenků do krajiny mého mládí, kde jsem prospal čertví kolik nocí pod širákem. Další desinu bych přidal za těch pár hlášek, které zde zazněly nu a celkový dojem také za deset. Takže si to spočítejte. A po druhém zhlédnutí dávám ještě dvacet za celkový dojem.

Tak jsme se v polovině dívání na sebe doma podívali a když jsme zjistili, že ještě zbývá půl lahve vína, tak jsme vydrželi. Bylo to na krev, ale nakonec máme další zářez. Příběh žádný, stopáž šílená, každý byl každého otec/dcera, pár vtipů, za mě vedlo Duo Yamaha nebo jak se to jmenuje a slušné písničky, některé... a jinak kámen xxx cihlu.

Severni MoRava je sice kraj razoVity, ale totok??? Rapošu, tady se cosik zchrulo... Takové obrazy z dějin národa slezského v moderním vydání to měly být? Všecko špatně. Jediné postavě jsem věřila, a to Michalině Olszańské v roli Kláry. Zbytek včetně šílených písní byl dost neuvěřitelný. Psycholožka Vejmělková musela být, holt manželka rejži, že... Ale líbilo se mi ukradených pár vteřin z filmu Maverick, kdy Danny Glover kouká na Mela Gibsona a diváci si rychle mohou uvědomit paralelu se Smrtonosnou zbraňí. Stejný moment použíl Rapoš u Kříže a Vejmělkové, jako paralelu k Básníkům. Je nebezpečné dotýkat se hvězd na zem spadlých, ale ještě nebezpečnější je hrát na elektrickou kytaru v bouřce.. Jako celek se mi to moc nelíbí.