Komunismus

Červen 1659. Richard Cromwell utíká do Francie, aby si zachránil holý život. Červenec 1793. Ruka Jeana-Paula Marata visí bezvládně z vany. Srpen 1940. Ve dveřích domu stojí Ramón Mercader. V ruce drží cepín, kterým Trockému rozbije lebku. Srpen 1968. V ulicích Prahy stojí tanky… „Revoluce jsou proto, aby vše zůstalo při starém!“ říká starý kníže v závěru Lampedusova románu Gepard. I proto posílá svého synovce a následníka, aby se stal revolucionářem. Po revoluci vždy přichází restaurace předchozích poměrů. A moc, stejně jako bohatství stále ještě drží jen pár vyvolených. Komunismus je nová filmová esej dokumentaristy Karla Vachka, který sám i za neustálého vyměňování masek v převleku za dramatiky Bertolda Brechta a Samuela Becketta provází diváka koláží složené z inscenovaných úryvků utopické i dobové literatury, vlastních vzpomínek i z živých obrazů světových dějin. Vachek popisuje svoji zkušenost a optiku pohledu na věci od dítěte hoteliéra na malém městě, přes přímou zkušenost s Pražským jarem, perzekucí i s návratem kapitalismu do Čech. Bradburyho postavy se v jeho eseji potkávají se sovětskými revolucionáři, králové a královny s loutkami, věřící světových náboženství se slavnými sportovci. A k tomu všemu hraje hudba a je to veselé. Kromě Vachka přednášejí texty i herci, kteří se pro ústřední trojici stávají oponenty, partnery, antickým chórem i moderním voicebandem recitujícím mezi stovkami knih v knihovnách. Většina moudrých lidí už zemřela a knihy jsou stále možnost s nimi komunikovat. Současná demokracie je podle Vachka v moci reklamy. Vládnout tak může jenom ten, kdo na to má peníze a může si dovolit kampaň. Příští revoluce ale bude probíhat po internetu a úředníci pak budou už jen vykonávat to, co si občané zvolí v referendech. A nebude to jen idyla. I Francouzská revoluce byla strašná. Ale přesto – díky ní jsme se stali občany. Ostrava Kamera Oko