Volyň

POZOR SPOILER Koná se svatba, vdává se Helena, starší dcera sedláka Glowackého. Bere si Vasila Huka. Jsme na Volyni, v kraji, kde žijí Poláci a Ukrajinci vedle sebe, společně s dalšími. Jsou tu i Židé. Na svatbě je také mladý Ukrajinec Petro, který kouká po Helenině sestře Zoši. Ta jej neodmítá, naopak v noci opustí svatební veselí a u jezera na pláži se mu oddá. Takže netuší, že se mezitím její otec domlouvá s bohatým vdovcem Polákem Maciejem Skibou a slibuje mu ji jako nevěstu. Samozřejmě, že ne zadarmo. Druhý den ráno odjíždí Helena z domova. Zoša pláče, protože tuší, že bez ní to bude mít horší. Je září 1939, polští vojáci končí válku a v podstatě dezertují. Vracejí se domů. Každý jak se dá. Tak je jeden z nich svědkem toho, jak nelidsky mučí jeho spolubojovníka. Ten voják, svědek mučení, je desátník Maciej. Byl odveden hned po svatbě se Zošou. Kluci Franek a Lešo si hrají. Nevnímají krutou dobu. Jsou to děti sedláka Skiby a Zoša je nyní jejich macecha. Vesnicí procházejí zrovna vojáci, občas něco ukradnou. Přivezli sem ruskou „svobodu“. Maciej a Zoša žijí dále obyčejný život plný práce. Je opět otevřena škola s novou, ruskou učitelkou. Zničehonic se Petro objevuje u Zoši. Ta jej stále miluje, a proto se mu nijak nebrání. Rusko se tu začíná roztahovat i se svými družstvy, přestože je hlad. Zoša je mužem bita jako žito, protože on by rád věděl, kdo je otcem dítěte, jež ona nosí. Nedozví se nic, protože sem vpadnou Rusové a zatknou jej i Zošu. Oba končí na nádraží v dobytčáku. Prý je to pomsta Rusů za jejich porážku v roce 1920. Petro ukradne ruskému důstojníkovi bednu s vodkou a uplatí vojáka u vlaku, kde je Zoša. Zachraňuje ji na poslední chvíli, vlak už odjíždí i s jejím mužem. Ona ihned poté porodí a Petro je za krádež vodky zastřelen. Do vesnice opět přijíždí armáda, tentokráte nacistická. Pověsí učitelku a postřílí Židy. Jen jeden chlapec, Moše, se zachrání, toho ukrývá Zoša na seníku a přidá k němu další dva. To se nelíbí jejímu otci. Ten požaduje jejich odchod, nebo je sám předá Němcům. Židé sice zachrání Zošu před znásilněním, ale musí seník opustit. Ukryje je jiný člověk ze vsi, a to do malého prostoru vedle prasat a slepic. Žena zde po nějaké době umírá a starý Žid je tím, kdo jej ukryl, zabit. Moše prchá. Vrací se Maciej. Zarostlý, špinavý, ale živý. Dozvídá se o krádeži slepic, a tak si na zloděje počíhá a usekne mu ruku. Za to je zabit a jeho hlava přivezena Zoši v kbelíku. Ta nalézá ve stodole zraněného muže. Jeho doklady zní na jméno Antoni Wilk. Ten zde zůstává jako přidělen na práci. Začíná se stále více a více mluvit o vyvražďování Poláků Ukrajinci. Ti mají něco jako vlastní armádu a jsou to naprostí šílenci. To potvrzuje i Maciejova sestra, která s ostatními obyvateli byla nucena z jiné vesnice utéci a nyní chce, aby mohla zůstat u Zoši. Ta pochopitelně souhlasí. V kostele se koná mše, kostelík je plný lidí. Sem je vhozen granát a vtrhnou sem útočníci. Vraždí vším, co je po ruce. Také napadnou vesnici. Začínají se zde nelidská jatka. Zoša s dítětem v náručí prchá ke své sestře. Dostane se k ní až po dalších potížích, ale podaří se jí to. Ale jak se zdá, ani tady nebude klid...