Roztomilý člověk

Kruhy ... Kruhy! ... KRUHY!!!

Bláha: "Pamatuj si jednou provždy, že já nikdy nelžu. Lež se mně hnusí. Dělám pouze roztomilé žerty. Mám rád vzruch. Nemohu vystát lidi s obličejem, který nic nepovídá. Ti mně připadají jako mrtvý rybník. Znáš takovou věčně stojící hladinu, která tě láká vzít kámen a hodit jej do vody? Voda se čeří, dělají se kola, vlnky, no zkrátka něco se děje." Valtera: "Takže ty vlastně nelžeš. Ty jenom házíš kamínky do vody." Bláha: "Ano. Když vidím takový obličej, tak mám tisíc chutí vzít kámen a..." Valtera: "To by se ti mohlo jednou špatně vyplatit." Bláha: "No, to vím. A proto vždycky hledím zaměstnat ruce něčím jiným."

Úvodní scéna z redakce "zábavného rodinného týdeníku" Lokální hlasatel, v níž si Ferenc Futurista, coby představitel správce zvířecího útulku, stěžuje, že byl "roztomilým člověkem" redaktorem Bláhou (O. Nový) neprávem v listu nařčen, že propil nadaci na vyživování kocoura ("...a ubohé zvíře trýznil podvýživou!"), je téměř doslova převzata z jedné z četných humoresek Jaroslava Haška. Ostatně, kdo zná podrobně Haškovo dílo, tomu budou i mnohé jiné scény z jiných českých komedií připadat silně povědomé -- natolik ovlivnil tento spisovatel celý český humor!

Divíte se, že tu nikdo není ? - Patrně v tiskárne se stala chyba. Myslím, že na pozvánky vytiskli jiný kostel. Rozhodne, vždyť jsme rozeslali tisíc oznámení. Všechno je v pořádku, ale nikdo tomu nevěřil. - Prosím vás ? Všichni mysleli, že je to zase nejaký vtip. - Hm. Jen já přišla. - Vy jste hodná, že jste nám věřila. Vám jsem neveřila, ale vyšlo mi to v kartách. Tak jsem se přišla přesvědčit, jestli karty nelžou. - Oh ? Babičko, karty lžou, ale my jsme si slíbili, že už vždycky budeme mluvit pravdu.