Rozvod po italsku

Starý režisérský mistr Pietro Germi natočil velice svižnou komedii s narážkami na italské chápání práva, která slavila úspěchy nejenom v Itálii, ale i v zahraničí. Pro mě je nejlepší závěr filmu, kdy Marcello po návratu z vězení sklízí obdiv a sympatie veřejnosti a může se znovu oženit.

Ferdinando sa zaľúbi do sesternice Angely, ktorá býva s rodičmi v ich dome. Rozvod v Taliansku však v podstate nie je možný. Preto vymýšľa plány, ako sa zbaviť svojej ženy Rosalie. Vhod mu príde jej dávna láska Carmelo, ktorý u nich opravuje maľovku. Jeho žena s ním ujde a „Fefe“ začne dostávať anonymné listy. Nakoniec zistí, kam ušla jeho žena, a ide ju zabiť. Predbehne ho Carmelova manželka, ktorá zabije Carmela. On zabije Rosaliu a odsúdia ho na 3 roky väzenia. Po návrate sa môže konečne oženiť s Angelou. Tá ho však začína podvádzať s iným.

S vtipnou nadsázkou nastíněný obraz života sicilského maloměsta. Zkostnatělost a hluboce zakořeněné názory společenské střední vrstvy i úctyhodné šlechty, že uchráněná čest je nade vše i za cenu prolité krve(ulpívající na rukou hrdiny), která je víc jakýmsi obdivovaným činem, jelikož nekonat, značí posměch a potupu. Na vlastní kůži se o tom přesvědčí zadaný švihácký baron Cefalu(okouzlující M. Mastroianni) s roztomilým tikem v obličeji, který je zasažen šípem Amorovým ke své sestřence(baronku s knírkem, není co závidět). A nebylo by od věci, aby se tu nenachomýtl také, nějaký ten Don.