Případ Sloane

'Lobbistka s přesvědčením může věřit jen ve svou schopnost vyhrát. Lobbování je o předvídání. O předvídání tahů našich protivníků. A plánování protiopatření. Vítěz vždy musí být jeden krok před protivníkem. A ukázat své trumfy až poté, co oni ukážou ty své. Musíte zajistit, že je zaskočíte. A že oni nezaskočí vás.' Svět lobbingu není neznámý ani u nás. Kolik že jich je ve vězení? Vazba hrozí i Madeline Elizabeth Sloane, chytré, houževnaté, tvrdohlavé, zásadové, posedlé vítězstvím a překážky neznající lobbistce. Napínavý a tematicky hodně silný politický thriller ze světa lobbingu, jehož závěr dokáže vyvolat husí kůži. Bezohlednost se skloňuje všemi pády a jen chytřejší vyhrává. Jedná se o zbraně v ulicích. Má mít veřejnost zbraně a nebo ne? To je to, oč tu běží. Připravuje se návrh zákona na zvýšení kontroly nákupu zbraní a nastává boj za jeho prosazení. A je to boj hodně těžký. Takovému tématu by lépe slušela minisérie, ale i mírný přesah dvouhodinové stopáže v takovémto provedení kupodivu postačí. Mistrovsky pojatý scénář byl mistrovsky natočen a Jessica Chastain v hlavní roli předvedla mistrovský výkon. Tohle je prostě film s velkým F, na který se samozřejmě politicky také vzhlíží. Hodnotí se jako levicový příběh v rámci nemilosrdného veřejného mínění co se týče Washingtonu D.C. kde jde o moc zbraňového lobbingu, což z pravicového pohledu zrovna moc radosti nenadělalo. Za scénářem stojí bývalý právník Jonathan Perera a existují informace, že se dostal na tzv. černou listinu neprodukovaných scénářů. Když se to vezme kolem a kolem, vzhledem k současné politické atmosféře, by se nejednalo o nic překvapivého. Tohle je film, který se prostě musí vidět. Poodhaluje skutečnosti, o kterých nikdo nemáme ani potuchy. Svým napětím, ohromnou energií a úžasnou atmosférou se bude snímek líbit hlavně těm, kterým se už líbila dodnes stále nestárnoucí klasika z novinářského prostředí 'Všichni prezidentovi muži' (1976). Sice je to z jiné oblasti a o jiné tématice, ale tak, jak je to zpracované, mají oba tyto snímky hodně společné. 'Používají zástupci lidu své hlasy podle svých politických zájmů a nebo podle toho, jak věří, že to bude v zájmu jejich vlasti? Náš systém je prohnilý. Nikdo neodměňuje politiky, kteří volí podle svého přesvědčení. Odměňuje krysy, které jsou ochotné prodat svou vlast za to, že zůstanou u koryta. A tyto krysy jsou skuteční paraziti demokracie.'

Kdo chce víc, tak nemá nic. Tímto příslovím bych začal komentovat tento film a myslím, že to shrnuje dostatečně. Nemá smysl rozebírat společnost a mocenské zájmy, ale podíváme se na film samotný. Za mě spokojenost, napětí a zvraty nechyběly.

Člověk = pouhý zdroj, čehokoliv. Člověk = pouhý stroj, dobře pracující, ale poruchový. Taková dobrá ukázka, jak se někteří lidé nechali vycucnout tornádem politiky, moci a peněz. Jsou ještě hodni obdivu nebo už politování? Výborně zpracovaný příběh, ale to, oč tu běží, mě moc nenadchlo...

Obsahově dostiučiňující... pro toho, kdo ještě věří v pohnutky mocných jiné, než požitkové. Jinak nečekaně poutavě podaný raport o politických a marketingových manipulacích, byť mírně zašifrovaný kadencí dialogů na hranici srozumitelnosti tak, aby se divák nestačil zorientovat v zajetých praktikách typu: "Alexi, dej vědět dodavatelům demonstrantů" a jiných záludností určených k přetváření veřejného mínění, přesto vnímavým jedincům leccos našeptne. Samotná slečna Sloaneová se zde stává odrazem doby v níž žije a prostředí, ve kterém se pohybuje. Ke zvýšené koncentraci pozornosti se tak nutně přidává střídání pocitů obdivu, opovržení i lítosti a vnitřní tahanice o jejich převládnutí, neboť špičkové pracovní nasazení, umocněné snováním intrik, chorobnou touhou po vítězství a necitlivým využitím všech dostupných prostředků, nebývá slučitelné s normálním životem a výsledkem je bytost tak osamělá, že by se i džigolo ustrnul. Jako pozadí se už už nabízela jedna ze srdceryvných traumošek, kterými podobně nelítostní hrdinové procházejí v dětství, budiž scénáři ke slávě, že se tímto směrem neměl potřebu vyjádřit - to však neznamená, že by si občas nešikovně nevypomohl nějakou tou berličkou, mírně urážející divákův ostrovtip, což, alespoň mně, bohatě vykompenzovala strhující Jessica Chastain a zážitek mi víceméně nezkazilo ani finální novosvětské pozdvižení v soudní síni, ba dokonce ani fakt, že se v důsledku přijetí zákona vůbec nejednalo o výhru...