Zahradnictví: Nápadník

Tady se mi zamlouval především herecký výkon M. Fingera, který si svou roli cholerického despoty vyloženě užíval, ovšem příběh jako takový už moc ne. Motiv názorového střetu rodičů a dětí tu v podstatě nic nového nepřináší, i když je zahrán excelentně a přesvědčivě.

Celá trilogie Zahradnictví je prvoplánovým dílkem zamindrákovaného režiséra. Doba, kdy zaujal film Pelíšky je dávno pryč. U retro snímků spíše očekávám nadhled nad věcí, ale někteří lidé toho nejsou schopni. Vůbec všechny tyto filmy vypovídající o padesátých a šedesátých letech jsou vytvářené jako přes šablonu. Čekáte, že budete sledovat jiný příběh, ale vidíte stále to samé.

Tentokrát se v kulisách, doby vlády jedné strany, odehrává klasická love story. Ohraný, červenoknihovní příběh o tom, kterak autoritářský otec brání své dceři ve štěstí, s ”neurozeným“ chlapcem, který má jen maturitu. Tenhle díl je nejbližší Pelíškům, postava prudérního otce je vlastně ta, kterou v Pelíšcích hrál Jiří Kodet. Ale zatímco u Kodeta byla jistá humorná, parodická nadsázka, tak tato postava otce je jen protivná, egoistická a despotická. V kontrastu s tím, že ač sám trpěl totalitní zvůlí nacistickou i komunistickou, ve vlastní rodině se chová stejně diktátorsky. Z těch tří dílů se mi tenhle film líbil nejmíň. Nemá to ten nadhled Pelíšků a celkově je film takový těžkopádný, s hodně nudícíma pasážema. Pokud snad ale máte, jako já, slabost pro českou filmovou tvorbu, pak za vidění film stojí, protože pořád patří do té lepší poloviny toho, co se u nás v posledních letech točí.