A jitra jsou zde tichá

Tyhle malý příběhy odehrávající se někde na okraji celosvětový řežby jsou dobrý v tom, že mají silnější vypovídací hodnotu o hrůzách války a protiválečný apel naléhavější než velkolepý spektákly se stamiliónovými rozpočty. Film má výbornou kameru, krásnou přírodu, slušnou akci a nakonec i solidní emocionální náboj. V Rusku tyhle věci vždycky uměli.

Jednoznačně lepší než oba předchozí filmy. Překvapivě velmi dobrá výprava. Bohužel mi zase vadil styl vyprávění, a všechny ty retrospektivy. Když k tomu připočtu velmi dobrou hudbu, mohu klidně těch šedesát procent dát.

Velice zdařilý remake filmu režiséra Rostockého, který mne oslovil téměř stejně jako jeho původní verze. Novější snímek je sice kratší, ale stejně napínavý (a možná i akčnější) nežli originál z roku 1972, takže diváka upoutá k obrazovce, navzdory tomu, že je jasné, jak to všechno musí skončit.

Novější zpracování sovětské válečné klasiky. Takže je to kratší, akčnější, výpravnější a barevné. Příběh zůstává a jeho odkaz také, válka se vším všudy, strach, odvaha, malé příběhy a bez happyendu. Taky co s ním ve válce. Rozstřelila mě Komsomolská schůze po přestřelce, chvílemi mi neseděla hudba, a asi mám nakoukáno moc akčních filmů, když si dokážu představit, že by šlo skupinu Němců vyřídit jinak-hned ze skály, když objevili jejich ležení.