Řeka

...vyvěrá z tohoto filmu, jehož uvedení v televizi jsem opravdu uvítala. Je těžké ho hodnotit. Budu - li upřímná, je na mne příliš prošpikovaný lyrikou, ale ruku na srdce - je z roku 1933 a k tomu je třeba přihlížet. Nemusím příliš podobná melodramata, nicméně na dobu svého vzniku je to velmi slušný počin. Fascinující je oduševnělá dívčí tvář čtrnáctileté Jarmily Beránkové v roli Pepičky, škoda, že po válce pak již téměř vymizela tato krásná nadaná herečka z filmového plátna. Pravda, přešla k dabingu a tam zanechala také kus kvalitní práce. Pozastavila bych se ještě nad Vášou Jalovcem, nikdy předtím ani potom se již neobjevil v českém filmu a je to další z těch jmen, o nichž není dohledatelná žádná stopa, osud...Možná se mi někdy splní mé velké přání a o ztracených hvězdách a hvězdičkách meziválečné éry se dozvím něco víc...

Jeden z neprávem opomíjených světových unikátů českého filmu. Jednoduchý příběh, který trochu připomíná našeho malého posázavského Moby Dicka (téměř osudový zápas se štikou), je zarámován do tklivých poetických obrázků života na venkově (nádherně primitivního), do lesů a vod, do čistoty bosého lidu i letní přírody.

Krásný lyricko-poetický film posloužil nám také jako jako přírodní oslava krás české země: malebné krajinné záběry, vykreslují např. ranní rozbřesk, kdy se nad poklidnými vodami Sázavy trhají cáry ranní mlhy, v jiné podobě se tu zjevuje stejná scenérie v čase večerního soumraku. Na tento film a vůbec na tento žánr přírodního lyrismu, později navazovali svými velkými filmovými díly takový režiséři jako byli F.Čáp a V.Krška či Vojtěch Jasný (Touha).