Obludárium

Příběh mladistvého středoškoláka Billyho Blooma nově navštěvujícího jistou velice ultrakonzervativní školu, který je ve svém vnitřku poněkud jiný. A co víc, nijak zvlášť to neskrývá a naopak to velice výrazně dává najevo. A jsme u jádra problému. Máme tu filmový příběh o nenávisti, opovrhování a šikany někoho, kdo prostě nějak vypadá jinak. Tvůrci záměrně nechávají diváka v nevědomosti o co se vlastně přesně jedná i když to dává tušit a velice hravě si s tím pohrávají. Jedná se o gaye? Transsexuála? Nebo co Billy je? Dějově samozřejmě není vynechána ani situace v rodině, ale střední škola a přístup spolužáků, coby zástupce veřejnosti, je přeci jen přednější. Film je tedy zaměřen na mladé lidi a to jako celek. Vyprávění je o identitě a není nic příkladnějšího, než mladík hledající svou individualitu. Cesta je hodně trnitá, ale Billy s nevzdává. Vrcholem všeho se stává kandidatura na královnu krásy ve snaze všem otevřít oči a scéna se skutečně srdcervoucím projevem Billyho snad silnější motiv k zamyšlení přinést už nemohl. Hlasování dopadne jak dopadne a je vidět, že se tvůrci o nic nesnažili. Žádná přetvářka, nadhled, či pohádka. Ne. Je to přesně životní osud, jaký skutečně je. A to se ukazuje i na přístupu diváků k tomuto filmu. Hodnocení a komentáře obyčejných diváků je zcela stejné, jako dějově názor a hlasování středoškoláků ve volbě královny krásy. Ctižádostivý příběh je podpořen velice trefným soundtrackem a designem kostýmů pro postavu Billyho, které vizuálně skutečně vynikají. Pro Alexe Lawthera nebyla role Billyho prvotinou. Takovou postavu si už zahrál v roce 2015 ve snímku ´Odjezd´. A že je neuvěřitelný i zde, nemůže být sporu. Příběh sice přináší myšlenku, ale divákům žádné moralizování nevnucuje. Je zcela na každém, jak se k něčemu takovému postaví. Jen tu je ukázána druhá stránka barikády, což se povedlo. Všichni máme nějaké své pocity, všichni jsme ve své podstatě blázni. Ale šikanuje nás za to někdo?

Přiznávám, že vůči teen romantickým komediím mám předsudky. Obludárium mě ale donutilo je na čas hodit za hlavu a nechat se beze studu unášet trochu otřepaným rytmem (žel někdy až karikované) americké střední. Ba co víc, dokonce se i dojmout při závěrečném moralizujícím a patosem překypujícím proslovu hlavního hrdin(k)y. Mnohovrstevnatý, vizuálně velmi hravý a vtipem oplývající příběh o (ne)konformitě, (ne)toleranci a touze po přijetí. Nečekejte však žádnou hlubokými emocemi prodchnutou lahůdku pro filmové kritiky.