Zraněná srdce

Skončila druhá světová válka, která z morálního hlediska nemá vítěze. Jak vypráví tento příběh, i vydala se anglická armáda do Německa vypomoci na obnově země v místech po masivním bombardováním. V tomto případě je tím místem Hamburg. Děj si všímá plukovníka Lewise Morgana, který na daném místě pojal velení, a především jeho manželky, která do Německa odjela s ním. Tady ještě dějově nic proti ničemu a to až do chvíle, a že to netrvá dlouho, kdy se dozvíme, že se zabydleli v domě, kde stále bydlí ovdovělý německý muž se svou dcerou. Vlivem daných válečných událostí, a ještě navíc zabráním domu, by jeden očekával nemalou nevraživost a tím dosti stupňující napětí, ale není tomu tak. A to jenom proto, že se jedná o ryze romantizující příběh. Stane se to, že plukovníkova manželka s oním Němcem naváže milostný vztah. V hlavní roli Keira Knightley, Alexander Skarsgard a Jason Clarge, který se po snímcích ´Dítě 44´ (2015) a ´Smrtihlav´ (2017) opět podíval do Česka, kde se zčásti také natáčelo. Poválečná vizuální stránka rozbombardovaného Hamburku je úchvatná. Atmosféricky se však příběh ponořuje do dobové romantiky, která však má své dobové nedostatky. Sice se jedná o klasický příběh milostného trojúhelníku, ale vlivem doby, a hlavně místa daného skutku, se celá etuda jeví bezohledně k lidem nemající kde bydlet. Ano, příběh vypráví pouze milostné pletky dvou lidí, kterým osud místních lidí jakoby vůbec nezajímal. Skromné herectví všech protagonistů snímek vcelku zachraňuje, ale je otázkou, jestli by se z toho nedalo vytřískat daleko více. Celkový dojem ze snímku je poněkud chabý po celé vyprávění, neboť není nic, co by svou silou nějakým způsobem zaujalo.

Protože popis filmu dost jasně prozradí co se stane, tak jsem se už jen soustředil na to jak to nakonec dopadne a jak se s tím vypořádají herci i režisér. A zvládli to dobře až dostatečně.

Zraněná srdce by nebýt té hvězdné trojice v čele s Keirou Knightley spíše připomínala jednu část nějakého televizního seriálu, klidně toho s názvem „Tuctovější manželská nevěra v průběhu věků“. Třeba takový jednou vznikne a epizodu z Divokého západu bude režírovat Takashi Miike. Ale to sem úplně nepatří. Zamrzí, že se toto dílo nesnaží tu v dnešní době už tisíckrát obehranou zápletku něčím ozvláštnit. Prostor na to určitě byl. Divačky však s velkou pravděpodobností budou po zhlédnutí stejně spokojené. A dovedu si představit, že i mezi diváky by se našlo dost těch, kteří by se díky Keiře na Zraněná srdce podívali minimálně ještě jednou. P.S.: Film je k vidění jak v běžné distribuci, tak v rámci regionálních ozvěn Febiofestu.