Sbohem, má konkubíno

Dějištěm snímku čínského režiséra Čchen Kchaj-ke Sbohem, má konkubíno je velmi specifické prostředí Pekingské opery, která je jednou ze stěžejních forem čínského divadelního umění. Název filmu je zároveň názvem populárního operního díla, jež vzniklo v roce 1921 na námět, zpracovávaný v čínské divadelní kultuře po několik staletí (autory této verze jsou herci Mei Lan-fanga Jang Siao-lov). Na pozadí legendy o králi, jemuž ve válce zbyl jen kůň a věrná konkubína, tvůrci vyprávějí příběh neobvyklého vztahu mezi představitelem ženských rolí (Čchengem Tie-i, jeho dlouholetým hereckým partnerem a nejbližším přítelem Tuanem Siao-lov a bývalou prostitutkou Tü-sien, která se stane Tuanovou manželkou. V pěti kapitolách tvůrci zároveň sugestivně zachycují padesátileté období novodobých čínských dějin: od roku 1925, kdy se soustřeďují na postižení odvrácené strany slavných divadelních tradic (scény tvrdého výcviku a krutých trestů mladičkých adeptů operního umění), přes čínsko-japonskou válku (1937-1945), která dočasně sjednotila pravicovou Čínskou národní stranu (Kuomintang) a komunisty, dále přes následnou občanskou válku (1946-1949) a vítězství komunistů, až po tzv. Velkou proletářskou kulturní revoluci (1966-1976). Nabízejí přitom odlišnější pohled na minulost své země, než jaký známe ze slavného Bertolucciho snímku poslední císař (1987). - Zachycení dějinného pozadí je ovšem jen jednou z kvalit mnohovrstevnatého díla, dotýkajícího se konkrétních historických událostí, ale mnohem více "věčných" filozofických a uměleckých témat: polarity mezi mužským a ženským pohlavím, konfliktu mezi generacemi či prolínání fikce a reality. Tvůrci výpravného díla jakoby v mnohém přejali postupy vysoce stylizovaného tradičního divadla: vedle využití typově vymezených postav obratně zacházejí se symbolickými náznaky či s vypravěčskými postupy legendy (nalezené dítě, z něhož se později vyklube fanatický komunista). Velkou zásluhu na emotivním účinku má zároveň mimořádně vytříbená vizuální a zvuková složka filmu. Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora Mistrovská adaptace románu o Pekingské opeře v letech 1924-1977 s intimním pohledem na široké osudy dvou hlavních představitelů - krále a jeho konkubíny. Pekingská opera je jednou ze stěžejních forem čínského divadelního umění. Název filmuje zároveň názvem populárního operního díla, jež vzniklo v roce 1921 na námět, zpracovávaný v čínské divadelní kultuře po několik století. Na pozadí legendy o králi, jemuž ve válce zbyl jen kůň a věrná konkubína, tvůrci vyprávějí příběh neobvyklého vztahu mezi představitelem ženských rolí Čchengem Tie-i, jeho dlouholetým hereckým partnerem a nejbližším přítelem Tuanem Siao-lou a bývalou prostitutkou Tii-sien, která se stane Tuanovou manželkou. V pěti kapitolách tvůrci zároveň sugestivně zachycují padesátileté období novodobých čínských dějin: od roku 1925, kdy se soustřeďují na postižení odvrácené strany slavných divadelních tradic až po tzv. Velkou proletářskou kulturní revoluci (1966-76). Nabízejí přitom v mnohém odlišný pohled na minulost své země, než jaký je znám ze slavného Bertolucciho snímku Poslední císař. Program ART; 28. Letní filmová škola Autor/Zdroj: /Letní filmová škola Ocenění: Zlatá palma (rovným dílem spolu s australským Pianem) na 46. MFF v Cannes, Zlatý glóbus a Cena BAFTA za cizojaryčný film, nominace na Oscara v kategoriích cizojazyčný film a kamera Pekingská opera je jednou ze stěžejních forem čínského divadelního umění. Na pozadí legendy o králi, jemuž ve válce zbyl jen kůň a věrná konkubína, tvůrci vyprávějí příběh neobvyklého vztahu mezi představitelem ženských rolí Čchengem Tie-i, jeho dlouholetým hereckým partnerem a nejbližším přítelem Tuanem Siao-lou a bývalou prostitutkou Tü-sien, která se stane Tuanovou manželkou. V pěti kapitolách tvůrci zároveň sugestivně zachycují padesátileté období novodobých čínských dějin: od roku 1925, kdy se soustřeďují na postižení odvrácené strany slavných divadelních tradic, přes čínsko-japonskou válku (1937-45), přes následnou občanskou válku (1946-49) a vítězství komunistů, až po tzv. Velkou proletářskou kulturní revoluci (1966-76). Kino ART Autor/Zdroj: /Kino ART Mistrovská adaptace románu o Pekingské opeře v letech 1924 až 1977 s intimním pohledem na široké osudy dvou hlavních představitelů - krále a jeho konkubíny. Pekingská opera je jednou ze stěžejních forem čínského divadelního umění. Název filmuje zároveň názvem populárního operního díla, jež vzniklo v roce 1921 na námět, zpracovávaný v čínské divadelní kultuře po několik století. Na pozadí legendy o králi, jemuž ve válce zbyl jen kůň a věrná konkubína, tvůrci vyprávějí příběh neobvyklého vztahu mezi představitelem ženských rolí Čchengem Tie-i, jeho dlouholetým hereckým partnerem a nejbližším přítelem Tuanem Siao-lou a bývalou prostitutkou TuX sien, která se stane Tuanovou manželkou. V pěti kapitolách tvůrci zároveň sugestivně zachycují padesátileté období novodobých čínských dějin: od roku 1925, kdy se soustřeďují na postižení odvrácené strany slavných divadelních tradic (scény tvrdého výcviku a krutých trestů mladičkých adeptů operního uměn, přes čínsko-japonskou válku (1937-45), která dočasně sjednotila pravicovou Čínskou národní stranu (Kuomintang) a komunisty, dále přes následnou občanskou válku (1946-49) a vítězství komunistů, až po tzv. Velkou proletářskou kulturní revoluci (1966-76). Nabízejí přitom v mnohém odlišný pohled na minulost své země, než jaký je znám ze slavného Bertolucciho snímku Poslední císař. Autor/Zdroj: /Kino AERO Na pozadí legendy o králi, jemuž ve válce zbyl jen kůň a věrná konkubína, vyprávějí tvůrci příběh o přátelství mezi představitelem ženských rolí v Pekingské opeře Čchengem Tie-i a jeho hereckým partnerem Tuanem Siao-lou. Pevný vztah mezi muži naruší až dívka, která se stane ženou jednoho z nich. Film získal v roce 1993 na MFF v Cannes Zlatou palmu. (Briana Čechová, Literární noviny 18/1997 - redakčně upraveno)Autor/Zdroj: /28.LFŠ