Děti úplňku

Velmi zajímavý dokument, o velmi zajímavých lidech. Víc asi nevím, co bych napsal. Snad jen, že rodiče obdivuji a mají můj respekt.

Dokument o tom, jak zvládají svou nelehkou životní situaci rodiče dětí s těžkým autismem. Autismus nemá formu jen lehkého mašíblovství, v kombinaci se záblesky geniality, ala film Rain man. Děti, či dospělí lidé, s těžkou formou autismu jsou velice těžko zvladatelní. Mají tendence k ničení věcí kolem sebe, k sebepoškozování, i napadání druhých. Starat se o ně je těžká řehole. Různé sociální organizace se snaží rodičům pomáhat, ale je to jen kapka v moři, která se zdaleka nedostane v potřebném množství na každého. Je to samozřejmě otázka peněz. Film je to opravdu silný a vzbuzuje na jedné straně pocity mrazivé, neveselé, soucítící empatie. Ale na straně druhé i hluboký obdiv k lidem, kteří dokážou se svou nelehkou situací bojovat a zahrnovat své, takto problematické děti, péčí a láskou. Tedy k rodičům i těm sociálním pracovníkům. Velký respekt! Diskuzi o tomto tématu rozpoutal případ matky, která, už nezvládala péči o svého autistického syna a tak společně s ním skočila pod vlak. Maně mě při sledování filmu napadla otázka, jak to bylo s podobnými případy za komančů? Zřejmě naprostá většina skončila za vysokými zdmi psychiatrických ústavů v klecích, nebo pod silnýma dávkama sedativ. Asi každý, kdo dokument shlédne, by rodičům takto postižených dětí přál větší pomoc od státu a sociálních zařízení. Zároveň si asi každý dokáže představit, jak je to těžké, v tak nesolidární zemi, kde i sociální pomoc někomu, formou sociálního bydlení, vzbuzuje téměř stejnou nevoli, jako squatterství, nebo pomoc bezdomovcům, či narkomanům.