Baahubali: The Beginning

Dva bratři soupeří o trůn království Mahishmati. Viditelně velkorozpočtový snímek zahrnující dvě generace, který má být tvůrčím vrcholem režiséra S. S. Rajamouliho. Jeho počin se nejen chlubí hodnotami, ale hlavně přitahuje i potřebné divácké davy, takže se sal komerčně nejúspěšnější jihoindickou produkcí. Před i za kamerou byli talentovaní umělci vědící co dělat a gigantický rozpočet už jen zajistil výstavní hodnoty hodné eposu s historickým nádechem. Ano, kus skutečné historie byl použit, ale samozřejmě s patřičnými úpravami, takže jako obvykle si nad tím historikové škubou vlasy. Zobrazený svět má tak převážně povahu žánru fantasy, a to nejen ve jménech, ale i krajinách a města, vytvořené nepřekvapivě z velké části pomocí CGI. Stejně jako čínská produkce používá své mýty pro tento žánr, používají i tady, v tomto případě indické, ve kterých se v legendě a náboženství dává výrazně najevo. Kamera Senthila Kumara k tomu zvýrazňuje magickou auru všeho, kde i prvky přírody zaujímají místo jak symbolické, tak i telurické, čímž každého umísťuje do prostoru poklidného i válečného. Komu se tajil dech u velkolepé bitvy ve snímku „Pán prstenů: Dvě věže“ (2002), nyní bude přímo lapat po dechu. V tomto se pokročilo zase o nějaký ten kus dál. Bollywoodská tvůrčí tradice také zajišťuje tradiční muzikální a hlavně romantizující scénografie, která jsou však v jádru věci nedovyprávěna a co si budeme povídat, pro nás jsou hlavně naprosto zbytečné. Snímek uchvacuje svou tvůrčí představivostí v dokonalé atmosféře indického orientu, hodně korespondující až s komiksem. Některé CGI animace jsou bohužel i nadále svou nepřirozeností dosti viditelné, ale ještě pořád se to dá odpustit.

napsat "poplatné indickému pojetí heroického žánru", ale kdo viděl typickou sériovou produkci Tollywoodu, dá mi nejspíš za pravdu, že se s tou "indickostí" tvůrci drželi hodně zpět, aby to bylo skousnutelné i pro neorientálního diváka. Ale i tak mám obavy, aby nemalá část symboliky evropskému či americkému publiku neunikala, což by byla určitě škoda neboť tím by divák přišel o další rozměr příběhu. První díl je trochu jak koláč bez náplně - ten pravý šmak mu dodá teprve druhý díl, kdy konečně začnou věci do sebe správně zapadat. Z mého pohledu výrazný výpravný epos, který stojí za to vidět i uchovat v paměti.