Nemáš ani zdání, jak moc tě mám ráda

Matka s dcerou u psychoterapeuta hovoří o svých pocitech a terapeut je požádá, aby našly jiná slova, než jaká právě použily – tentokrát adekvátnější a mírnější. Slova v tomto filmu působí jako dvojsečná zbraň, která zraňuje jak posluchače, tak toho, kdo je vyřkl. Ostatně je to zřejmé již z názvu filmu: vyznání lásky, které současně působí jako citové vydírání s cílem vzbudit v adresátovi pocit viny. Je to věta pronesená matkou, která se svou asi dvacetiletou dcerou nedokáže už celé roky najít společnou řeč. Obě se teď spolu učí znovu mluvit pod dohledem krakovského profesora. Divák se stává nezúčastněným svědkem tohoto bolestného procesu a mnohdy pochybuje o jeho smyslu a účinnosti. „Po filmu Otec a syn jsem potřeboval důkaz, že existuje takový druh rozhovoru, který způsobí, že lidé mohou snáze žít spolu nebo se snáze žije každému z nich zvlášť,“ řekl režisér, jehož film oceněný na Krakovském filmovém festivalu funguje jako účinná psychoterapie. Artur Zaborski (MFF T-Mobile Nowe Horyzonty) Kino na hranici 2017