Obávaný

Další z filmů o jedné z režisérských osobností, který se nazývá životopisným, ale do duše režiséra a jeho manželky Anne Wiazemsky nikdo nevidí. Zejména ve vztazích mezi manžely musí dojít k určité fabulaci a podřízení se základní lince příběhu. Jean-Luca Godarda uznávám jako jednoho z nejlepších francouzských režisérů (i přes jeho marxistické názory v určitou dobu) a mám v oblibě většinu jeho filmů. Když ve filmu prohlásí své filmy "Pohrdání", "Bláznivý Petříček" anebo "Vojáček" sám za "sračky", rve mi to srdce. Ve filmu se mi líbí výpověď o společnosti šedesátých let, o době francouzských barikád v ulicích Paříže v roce 1968, střety na akademické půdě, odkud byl i sám Godard několikrát studenty vypískán. Někdy to vypadá, že i režisér sám tápe a zůstává se svými radikálními názory osamocen. Nebere v potaz ani rozumné výčitky Anne, které se postupně Jean-Luc odcizuje, což vyvrcholí po demonstrativním pokusu o sebevraždu. Příběh mi přinesl mnoho nových poznatků o době a hlavně o Godardovi, i když něco z toho beru s rezervou.