Western

Divoká, opuštěná krajina, parta cizinců, kteří sem přijíždějí budovat přehradu, nedůvěřiví místní, řada nedorozumění, jež nezpůsobuje jen jazyková bariéra, ale i rozdílné kulturní návyky a zažité stereotypy – takové je východisko filmu, kterým se po jedenácti letech od všedního maloměstského melodramatu Touha (Sehnsucht, 2006) vrací na scénu 49letá německá filmařka Valeska Grisebachová. Základní nastavení příběhu i kulis rámcově odpovídá žánru westernu, který dal snímku představenému poprvé letos v Cannes v soutěžní sekci Un Certain Regard název. Naráží tu na sebe jak domorodci a skupina nově příchozích, tak i tvrdé, málomluvné a uzavřené charaktery dělníků. Western se zaměřuje na Meinharda, samotářského podivína s bronsonovsky řezanou tváří, který zprvu skoro všechny události sleduje s lehkou nezúčastněností. Postupně v něm ale divoká krajina probouzí romantické sklony. A pak touží sedlat polodivokého koně, chránit bezbranné a dobýt srdce místních, kteří na hlučné Němce pohlížejí s nedůvěrou hraničící se záští. Meinhard si postupně získává jejich náklonnost, ačkoli si vzájemně nerozumějí. Právě jazyková bariéra umožní plachému hrdinovi, aby o sobě vyprávěl odlišný příběh, stal se někým jiným, na moment zakusil, jaké to je někam skutečně patřit. Grisebachová je virtuózní minimalistickou pozorovatelkou banálních lidských střetů, nevšedních momentů souznění beze slov i přesně vystižených charakterů. Ve Westernu opět pracuje především s neherci, kteří dokonale souznějí se sociálním prostředím i zvolenými lidskými typy. Krajinu a westernové propriety přitom autorka využívá k inteligentnímu podrývání diváckých očekávání i vytváření decentního napětí. Namísto romantického dobrodružství v divoké zemi, přestřelek a úkladů je tak její Western lyrickým a důsledně všedním dramatem o neschopnosti přijmout samotu a o věčné touze někam patřit, i za cenu toho, že popřu sebe samého. Vít Schmarc Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017