Nabarvené ptáče

Producent, režisér a scenárista Václav Marhoul se v roce 2008 rozhodl natočit adaptaci světového bestselleru amerického autora polsko-židovského původu Jerzyho Kosińského (1933–1991) Nabarvené ptáče, vydaného poprvé v roce 1965. Podařilo se mu získat roku 2010 autorská práva a po sedmnácti verzích scénáře snímek o devět let později dovést ke světové premiéře na 76. mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Českého filmaře zaujalo drama malého židovského chlapce, který se v blíže neurčené době (jedná se ovšem o období druhé světové války, od roku 1943 po její konec) a na blíže neurčeném území (jedná se o oblast východní Evropy – Ukrajiny, Ruska a Polska), ocitá sám a opuštěný v rozvrácené zemi. Zde se střetává s lidským zlem, jež ho postupně formuje. V baladickém vyprávění, zahlceném brutalitou a násilím, jakoby se naplno uplatňovalo přísloví „člověk člověku vlkem“. Autor dokazuje, že zlo je lidskou přirozeností a že mnohdy dominuje nad jinou lidskou přirozeností, dobrem. Marhoul ve svém stejnojmenném přepisu přijal toto přesvědčení jako východisko pro osobitou road movie s cílem „vytvořit sérii živých obrazů, které uceleným způsobem vyšlou protagonistu do nitra temné lidské duše. Každá část této série představuje vizuální stopu, jakýsi ztracený útržek většího obrazu, plátna, které malého hrdinu neodvratně přivádí k závěrečné katarzi“. – Film se odvíjí v devíti kapitolách, v nichž se protagonista, asi desetiletý chlapec (jehož jméno se divák dozví až na samém konci filmu) setkává s různými lidmi a prožívá dramatické epizody. Na počátku se ocitá na venkově u tety, k níž ho před hrozícím nebezpečím poslali rodiče. Žena však zemře a on se musí vydat na cestu domů, aniž ví kam. Před vesničany, kteří ho považují za prokletého, se ho ujme místní vědma a léčitelka, pak se ocitne ve mlýně žárlivého násilnického mlynáře. Po útěku od něj se setkává s opileckým ptáčníkem, po jehož sebevraždě se dostává přímo do koloběhu dějin. Jako židovského zajatce partyzánů ho chce dát nacistický velitel zastřelit, jenže dobrovolník Hans chlapce nechá uprchnout. Dítě se znovu ocitá u Němců, avšak ujme se ho kněz, a svěří je bohabojnému Garbosovi. Jenže ze zdánlivě vlídného muže se vyklube zločinec, který svěřence znásilňuje a sadisticky trestá. Oběť se mu však v sebezáchraně nelítostně pomstí, protože zlo už v ní zapustilo kořeny. Po další pouti nalezne chlapec dočasný azyl v rybářské chatrči u smyslné dívky Labiny, jejíž touhy však vzhledem k věku nedokáže naplnit, a navíc zažije další ponížení. Zlobu si vybije na starém vesničanovi, kterého přepadne v lese a okrade ho. Je svědkem dalších válečných hrůz a stane se „vojáčkem“ v Rudé armádě. Vidí, jak důstojník Miťka odstřelovačskou puškou pomstí smrt několika vojáků, na níž se zjevně podíleli vesničané. Skončí v sirotčinci a bez váhání z pomsty zastřelí trhovce, který ho nespravedlivě nařknul. Konečně si ho vyzvedne otec. Dítě je však už bez citů. Když ho muž, který byl v koncentračním táboře, odváží domů autobusem, chlapec napíše na zamlžené okno své jméno Joska... – V putování malého chlapce hraje významnou roli východoevropská krajina s lesy, loukami, kopci, roztroušenými chudými vesnicemi a potoky či řekami. Dítě se občas ztrácí ve vysoké trávě, v obilí, v rákosí nebo mezi stromy. Vše se odvíjí v pomalém tempu sledujícím podle Marhoula proud tekoucí řeky. Součástí promyšleného konceptu je zajímavá zvuková stopa s minimem dialogů a téměř bez hudby, zato s akcentem na zvuky a ticho. Postavy mluví několika řečmi: Joska a jeho otec česky, Sověti a Němci svými rodnými jazyky a pro venkovské obyvatele zvolili tvůrci umělý jazyk, jakousi slovanštinu či „slovanské esperanto“. S krutostí předlohy, popisující drastické násilnosti, se tvůrci vyrovnali bez implicitní prezentace násilí, s citem, taktem a ohleduplností. – V souladu se svým pojetím zvolil Marhoul černobílý film a širokoúhlý formát (natáčelo se chronologicky na 35mm negativní materiál Kodak), v němž se naplno uplatňuje působivá poetická kamera Vladimíra Smutného, jež se dočkala několika ocenění. – Do hlavní role obsadil režisér Petra Kotlára z Českého Krumlova, v dalších rolích se kromě českých, polských, ruských, slovenských a ukrajinských herců objeví mezinárodní hvězdy Udo Kier, Stellan Skarsgård, Harvey Keitel nebo Julian Sands. – Snímek měl 102 natáčecích dnů a realizoval se v letech 2017–2018 v 43 lokacích na Ukrajině, v Polsku, v České republice a na Slovensku. Byl za českou stranu nominován do soutěže na Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film a dostal se do užšího výběru deseti filmů. – Scénář byl v roce 2012 zařazen do programu ScripTeast. – V souvislosti s knižní předlohou je třeba upozornit na kontroverzi, jež vznikla, když vyšlo najevo, že příběh není autobiografický, jak Kosiński tvrdil. Spisovatel se tak dočkal příkrých odsudků, jež poznamenaly jeho další život, ukončený předčasně sebevraždou. Pravdou ovšem je, že popisovaná zvěrstva se ve východní Evropě v oné době skutečně odehrávala a že tedy bohužel nejsou na rozdíl od příběhu malého hrdiny fikcí. Knihou se cítili dotčeni zejména Poláci, i proto filmoví tvůrci zvolili zmíněnou „slovanštinu“, aby tak „rozmlžili“ národnostní identifikaci. Zdroj: -tbk- / NFA