Kojot

Odvažte se vyrazit na nejupřímnější a nejdrsnější maďarský snímek posledních dvaceti let. Živelný neowestern vypovídá zároveň o dospívání, dozrávání v muže, tlaku doby orientované na výkon a lokálních potentátech – jedním slovem o dnešním Maďarsku. První čtvrthodina nabízí tak intenzivní úvod do děje, že při ní diváci mohou svírat opěrky židle. Prolog Kojota patří k nejagresivnějším a nejnásilnějším sekvencím maďarské kinematografie. A elán i síla snímku vydrží až do závěrečných titulků. Střih a kamera, na níž se podílel sám režisér, vypadají bezchybně, hudba je trefná, převážně neznámí mladí herci podávají vynikající výkony. Debutující Márk Kostyál ukázal svůj obrovský talent. Surový film s prvky a strukturou hollywoodského žánru obsahuje mnohovrstevnatý příběh. Hlavní hrdina Misi, bankovní úředník s poměrně nudným životem, který se neusadil ani v práci, ani v partnerském vztahu, zdědil po dědovi dům kdesi ve Velké uherské nížině. Mladý muž považuje dědictví za znamení shůry a rozhodne se na místě zůstat a začít nový život. Zanedlouho však pozná, že zdejší oligarcha drží místní obyvatele v područí neustálého strachu. Misi by sice mohl dům a půdu prodat a za utržené peníze vyžít v Budapešti. Jenže po dědovi, starém Kojotovi s pověstí hromského chlapa, zdědil také paličatost. Umíněně jde kupředu za svým cílem, i kdyby přitom měl zdechnout. Bývalý herec Márk Kostyál v příběhu malého člověka, jenž se vzbouří proti systému, proti němuž očividně nemá šanci, dokázal zhmotnit frustrace a negativní energie současné maďarské společnosti. Díky Kojotovi mohou všichni pochopit, proč bývají Maďaři tak příšerně naštvaní. Taková upřímnost se ovšem ne každému líbila. Film drsný a rozčilený stejně jako svět, který zobrazuje, nemohl být v kinech „úspěšně“ distribuován, a tudíž ho v jeho domovině téměř nikdo neviděl. Géza Csákvári Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017