Svět podle Daliborka

Jestli někdo dokáže v českém prostoru svými filmy rozpoutat celospolečenskou debatu, pak je to rozhodně Vít Klusák, syn novinářky Jany Klusákové a jazzového pianisty a skladatele Emila Viklického, absolvent katedry dokumentární tvorby na pražské FAMU, tvůrce, který jako producent i režisér úzce spolupracuje s Filipem Remundou. Jejich Český sen (2004) o neexistujícím hypermarketu, na jehož otevření přišly do pražských Letňan tři tisíce lidí, někdo nazývá první českou reality show, jiný dokumentární komedií. Další pak příliš drahým sociologickým experimentem, neboť jen potvrdil to, co všichni vědí – že lidé chtějí kvalitní zboží za co nejnižší cenu a k tomu snadno podléhají reklamě. Obdobné kontroverze, i když už zdaleka ne tak silné, s sebou nesly i některé další snímky tvůrčího dua, ať už Český mír (2010) o možné výstavbě americké radarové základny v Brdech či dokument Vše pro dobro světa a Nošovic (2011) o změně, kterou do zelinářského kraje na severu Moravy vnesla fabrika korejské automobilky Hyundai. Klusák s Remundou obohatili českou kinematografii o nový typ dokumentu – žurnalisticky investigativní, společensky angažovaný, často inscenovaný, se silným osobním postojem. Kvůli své zarputilosti, hravosti i jednostrannosti pohledu bývají často srovnáváni s americkým dokumentaristou Michaelem Moorem. Silný rozruch bezpochyby vyvolá i stylizovaný portrét mladého českého neonacisty Dalibora K. A to jak pro radikálnost, s jakou se režisér tématu zmocňuje, tak tradičně pro to, do jaké míry při tom manipuloval s realitou a zda je takový přístup profesně i morálně obhajitelný. Klusák se tentokrát víc než kdy jindy přibližuje k hranému filmu, ať už body obratu, stavbou dramatického oblouku, prací s hudbou či mizanscénou a důrazem na vizuální podobu díla. O to sugestivněji působí hlavní protagonista snímku: hřmotný popírač holocaustu s dušičkou kluka. Jaroslav Sedláček Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017