Abiturienti

Neuvěřitelný příběh začal ve čtyřicátých letech minulého století na reálném gymnáziu v Ostravě. Tam se v jedné třídě potkali syn ostravského rabína Jošt Bass a syn německého mistra Jan Borovec. Když mladý Jošt s Davidovou hvězdou na klopě kabátu běhal po městě a hledal cestu z pasti, nikdo ze spolužáků mu nebyl schopen pomoci – jen Němec Jenda Borovec mu zůstal věrný. V době heydrichiády oba odmaturovali a začala se poslední etapa jejich života. Jošt byl záhy zatčen a skončil v plynové komoře v Osvětimi, Jan musel narukovat do wehrmachtu. Jeho dopisy z východní fronty naznačovaly, že hledá příležitost, jak se nacistům pomstít. Když beze stop zmizel poblíž Kaliningradu, začalo se proslýchat, že přeběhl k Rusům, byl shozen jako partyzán do německého týlu, posléze odhalen gestapem a popraven. Nic konkrétního však německé úřady nezjistily a vedly ho jako nezvěstného. Jeho sestra ještě během války podnikla riskantní cestu do polského Olsztynu, kde měl Jan Borovec ve vězení údajně čekat na popravu. Vrátila se ale s nepořízenou. Po válce byl Borovcův otec málem odsunut s ostatními Němci, do konce života pracoval jako dělník v Záluží u Mostu. Na všechny žádosti o objasnění osudu jeho syna odpovídaly naše i sovětské úřady vždy zamítavě a ani pátrání historiků nepřineslo úspěch. Knihu o těchto dvou svých spolužácích pod názvem Nejlepší z nás vydal po svém návratu z exilu historik Bořivoj Čelovský. Ani on se ale do své smrti nedozvěděl skutečnou pravdu, ta na své odhalení čekala skoro 70 let. Teprve nedávno objevil prof. Mečislav Borák v Moskvě nově odtajněné archivní fondy ruského ministerstva obrany a ukázalo se, že Borovec opravdu bojoval přímo v Rudé armádě jako rozvědčík. V zájmu utajení jej proto neohlásili československým úřadům. Pátrání po něm komplikovala i záměna jmen. Aby ochránil rodinu, vystupoval pod pseudonymem Vrbický, jako takový byl zajat Němci a posléze popraven. Do konce svého života si udržel svou tvář, dokázal se vzepřít nacistické moci. Skutečnou pravdu o jeho hrdinství se dovídáme společně s dosud žijícími spolužáky až dnes. Jeho jméno můžeme nalézt na pomníku hrdinů v Kaliningradu. U nás doma jsme jeho památku uctili teprve nedávno, když byla za přítomnosti vzácných hostů a přátel 1. září 2011 odhalena pamětní deska s jeho jménem na symbolickém hřbitově v Památníku II. světové války v Hrabyni nedaleko Ostravy. Zdroj: Česká televize