Ptáci zpívají v Kigali

Annu, která zkoumá africké ptáky, zastihujeme v roce 1994, kdy v Rwandě kmen Hutuů rozpoutal genocidu menšinového obyvatelstva Tutsiů. Anně se podaří zachránit dceru místního kolegy, jehož celá rodina byla vyvražděna, a odvézt ji do Polska. Trauma prožitků, ale i vznětlivé povahy obou žen jim brání nalézt klid, navíc Claudine odmítá přijmout roli oběti. Poté, co se v Rwandě převrátily pozice obou kmenů, se dívka vrací domů. Nechuť k povinným krokům vědecké kariéry přiměje Annu, aby odjela za Claudine do Afriky a sledovala její pátrání po stopách dřívějšího života a po hrobech blízkých. Dívka všude naráží na snahu těch, kdo přežili, vyrovnávat se s vlastními ztrátami. Třebaže moc je v roce 1996 v rukou Tutsiů, mír je křehký a všestranná bída nahrává silám zla. Film započatý společně s Krzysztofem Krauzem (Můj Nikifor – Křišťálový glóbus na MFF KV 2005) dokončila po jeho smrti jeho žena a stálá spolupracovnice Joanna Kos-Krauze. Eva Zaoralová MFF Karlovy Vary 2017