„Všechno, co potřebuju, / jsou malý ráje. / Všechno, co potřebuju, jsi ty,“ zpívá česká kapela Prodavač v písni, jež by klidně mohla zaznít v tlumeném dramatu, jehož protagonistka Mimmi se snaží definovat svůj životní prostor a místo, které v něm zaujme láska. Zatím rozhodně nikam nespěchá, což ale neznamená, že by jen v apatii vyčkávala. Život plyne – ale nekvapí. A dívka si ještě může dopřát dostatek času, aby se našla.
Mimmi představuje typickou hrdinku filmů německé režisérky Angely Schanelecové. Nachází se v situaci, jaká nebudí příjemné pocity, zároveň však není nijak vyhrocená. Mimmi ještě nedospěla do bodu, z něhož už lze vyhlížet jenom beznaděj. O mladé hrdince se sice nedá říci, že by – jak by se od jejího věku asi čekalo – kypěla životem, (prozatím) ovšem nepropadá ani rezignaci. Zastihujeme ji v neustálém zamyšlení a celý málomluvný snímek jako by odrážel její introvertní chování. Což neznamená, že se o dívce nic nedozvíme nebo že ji nespatříme také v intimních chvílích. Mimmi ani jiné postavy filmu rozhodně nezůstávají ke své situaci lhostejné. Jen o ní hluboce přemýšlejí, se vším časem, který některá rozhodnutí potřebují. Výslednou náladu ovládá melancholie, ovšem hovořit o eskapistickém filmu by bylo nepřesné – postavy zde místo útěku chtějí najít spíš ukotvení.
V souladu se svým názvem kladou Místa ve městech důraz i na zvolené lokace Berlína a Paříže, navzdory jejich turistické atraktivitě ale nečekejte filmové pocty zmíněným západoevropským metropolím. Ty zde „pouze“ vytvářejí mimořádně účelné kulisy nenápadných dramat. Snímek neslibuje a nenabízí rozřešení, jeho vhled do života vlastních charakterů však působí natolik autenticky, že o možném vyústění budeme sami přemýšlet i bez nepřítomných návodných indicií. Malá dramata na konci filmu pak možná přinesou i vidinu malých rájů.
Viktor Palák
Letní filmová škola Uherské Hradiště 20107
