Muž na balkóně

Detektivní romány dvojice švédských novinářů Maj Sjöwallové a Pera Wahlööa dobyly mezi lety 1965–1975 svět. Pod lakonickým titulem Příběh zločinu se skrývala nebývale životná série koncentrovaná kolem komisaře Martina Becka a jeho kolegů, výjimečná nejen zápletkou a spletitými dějovými peripetiemi, ale především svou ambicí portrétovat v rámci žánrové prózy švédskou společnost jako takovou. Oba autoři, přesvědčení marxisté, nepsali jen o zločinu, resp. jednotlivé případy využili jako vějičku pro nebývale trefné studie švédské současnosti. Filmové adaptace jejich úspěšných příběhů na sebe nedaly dlouho čekat. Až na výjimky jako Widerbergův Muž na střeše šlo však o slabé kousky beze snahy o využití audiovizuálních kouzel. Teprve počátkem 90. let v koprodukci se švédskou televizí vznikla série, v níž Beck dostal tvář švédského herce Gösty Ekmana a konečně se na plátnech kin proslavil. Vynikající Ekman vytvořil svého Becka zcela v souladu s románovou předlohou. Nešťastně šťastný a šťastně nešťastný profesionál kooperuje s různorodým týmem spolupracovníků. Rozhodně se nejedná o detektiva s mimořádným nadáním – zůstává pouhým člověkem z masa a kostí s mimořádným smyslem pro spravedlnost. Ekmanova rodina patří ve Švédsku k nejdůležitějším filmovým dynastiím. Jestliže dědeček Gösta přihrával Ingrid Bergmanové a táta Hasse konkuroval Ingmaru Bergmanovi v zápase o pozici největšího švédského režiséra 50. let, Gösta junior se stal jen a pouze Martinem Beckem. Odešel letos na apríla a řada novinářů spolu s ním pohřbila i Becka jako takového, novému představiteli komisaře Peteru Haberovi navzdory. Kvalitnější řemeslo než tento snímek byste nicméně v souvislosti s Beckem nenašli, Muž na balkóně je film „švédský“ v tom nejlepším slova smyslu. Mimochodem, v roli nespoutaného Gunvalda Larssona dostal šanci tehdy mladý Rolf Lassgård, symbol švédské kriminálky posledních dvou dekád. Aleš Říman Letní filmová škola Uherské Hradiště 2017